Dopis partnerky muže zastřeleného v Chomutově
Do redakce nám dorazil zvláštní dopis. Dopis, který z lidské stránky nesmírně hluboce chápu a rozumím jeho autorce. Ovšem zároveň také dopis, se kterým z hlediska obsahu absolutně nemohu souhlasit, byť se jedná o tak bolestivou záležitost.
Před týdnem došlo v Chomutově k nešťastné události. Opilý řidič v noci úmyslně najížděl do lidí a boural do zaparkovaných aut. Jednu ženu úspěšně přejel, když se do věci vložil náhodně přihlížející soused, vyběhl z domu a svou legálně drženou zbraní útočníka zastřelil. V pátek odpoledne jsem dostal dopis partnerky zastřeleného. Zde je:
Jsem velmi pohoršena obviňováním a předsudky vůči mému partnerovi, který byl brutálně zastřelen 27. května v Chomutově. Nikdo z vás ho neznal!
Nebyl to žádný terorista. Jsem Nizozemka a 13 let jsem s ním žila v Nizozemí. Já i lidé v našem okolí jsme ho znali jako milujícího, tvrdě pracujícího a vstřícného člověka. Nikdy jsem od něj neslyšela, že by měl tady v České republice nepřátele, ať už v rodině, nebo mezi sousedy. Přijel sem jen na pár dní, aby navštívil svou rodinu a založil bankovní účet, na kterém by mohl začít spořit svým rodičům na dům. Znám jeho život i jeho problémy a také vím, že obvinění z teroristického útoku je naprosto absurdní.
Nikdy nebyl líný. Po celých patnáct let v Nizozemí tvrdě pracoval, byl spolehlivý a plný energie. Bylo to patrné v tom, jak pracoval, navazoval přátelství, jak se staral o zvířata a děti, jak se učil cizí jazyky, jak vedl svou vlastní firmu a jak ochotně se učil novým věcem, které potřeboval k životu i k práci. To všechno dělal lépe než kdokoliv jiný. Byl na sebe velmi náročný. Díky tomu získal tolik dovedností a stal se vyhledávaným specialistou na podlahové krytiny. Byl skutečným odborníkem na práci s mramorem a renovaci dřeva. Mnoha lidem pomohl a pracoval pro ně bez nároku na odměnu. Jednoduše miloval svou práci, žil s velkým srdcem a duší a byl ochoten nabídnout vše, co měl.
Prosím, neodsuzujte člověka, kterého neznáte. Ano, také byl Rom. V České republice neměl šanci na dobrý život, protože tu musel čelit mnoha předsudkům. V osmnácti letech se proto rozhodl prožít lepší život v jiné zemi. Statečně a zcela sám začal od píky. V místě, kde na něj lidé pohlíželi bez předsudků, mohl být skutečně sám sebou. Rostl a rozvíjel se, dokázal se finančně zajistit. Nebylo to snadné, ale brzy se stal mezi lidmi oblíbeným a respektovaným.
Já a celá jeho rodina, všichni přátelé i zákazníci prožíváme obrovský zármutek nad bolestivou ztrátou a nad tím, že jeho život, pro který tak tvrdě pracoval, navždy ukončil chybný úsudek.
Nepřejeme si žádné demonstrace nebo obviňování, negativní publicitu nebo další oběti. Prosíme jen o klid, abychom mohli truchlit pro milovaného člověka.
Smekám před majestátem smrti, celá událost je neštěstí a všichni, včetně střelce, by dnes byli raději, kdyby k ní nikdy nedošlo. Ale jako adresát toho otevřeného dopisu musím reagovat. Argumenty v něm uvedené totiž nejsou korektní. Útok autem na chodce je vždy teroristickým útokem, i tehdy, když jej nepáchá vousatý mudžehedín, ale třeba Olga Hepnarová.
Terorismus není definován tím, že ho páchají jen muslimové - teror je každé jednání, které chce hromadně pozabíjet co největší počet „nepřátel“ - ať už jsou ti nepřátelé nevěřící jako u islámského terorismu, ať už jsou to lidé, na kterých se jen nějaká psychopatka rozhodla vylít svou zlost jako Hepnarová, ať už jsou to lidé, se kterým měl někdo konflikt a teď si to s nimi chce vyříkat autem. Jako v Chomutově.
Takže se omlouvám pisatelce, plně soucítím s její bolestí, ale nezbývá než napsat, že zastřelený muž si za svou smrt může sám. Pokud někdo sahá na elektrické vedení, musí počítat s tím, že dostane ránu. Pokud někdo najíždí autem do lidí, musí počítat s tím, že bude zastřelen. Smrt řidiče v Chomutově je nesmírně tragická událost - ale může si za ní sama její oběť.
