Sobotkův bezmocný pád, Babišův mocný vzestup
Babiš s prezidentem zatleskali, Sobotkovo hejno poplašeně vzlétlo. Přesněji řečeno, tleskali dlouho. Hejno vzlétlo, až když průzkumy preferencí zacloumaly stožáry. Večer si hejno zas sedlo na dráty, každý jinde, hejno stále totéž. Čekat od něj nemůžete nic nového. Předvede, co předvádí.
Račte ale prosím vědět, že Sobotka se neunáhlil, když vyrazil na Babiše. Možná se opozdil, ale vyrazit musel. Babišovy indicie, ba už důkazy, jsou sice i látkou k předvolebnímu boji, ale především ukazují na trestné činy. A v takové chvíli musí stát jednat, ne nejednat. Stát představuje Sobotka, je předsedou vlády. Udělal chybu, když útok proti Babišovým indiciím, ba už důkazům, připoutal ke své straně. Ke státu měl ten útok připoutat, tam jsou orgány, které to vše mají vyšetřit a případně odsoudit. Když zaútočil jménem strany, dal Babišovi do ruky silný obranný štít lži: jde o politický útok zbabělce, jemuž padají preference. Kdo Sobotkovi útok na Babiše vyčítá, říká: Sobotko, měl jsi jako předseda vlády nechat Babišovy indicie pod kobercem. To Sobotka neudělal, klobouk dolů.
Klobouky jsou mu málo platné. Politicky prohrál všechno, už pojede jen po toboganu. A strana chvíli s ním. Babiš ten pád bude muset brzy přibrzdit, aby se ČSSD vůbec dostala do sněmovny, kde ji potřebuje jako vykleštěného a ochablého koaličního spolupachatele. Socialisté jsou pořád lepší partner než komunisté, s nimiž by byly potíže.
První závěr ze Sobotkova pádu: hejno se novým rozsazením nezmění. Druhý závěr: Babiš obratně a ve spolupráci s hbitým prezidentem poměry v ČSSD modeluje pro své příští potřeby. V ČSSD je dost politiků, kteří roli bezmocného bratříčka v rodině rádi za kus vládního žvance přijmou. Sobotka takovou roli nechtěl, tak šel. Kdo se z toho raduje, brzy uvidí u moci mocnost, jež už se nezakecá. Jak račte vědět, jmenuje se Babiš.
