Výzva pro příští vlády: Dejte do pořádku státní maturitu!
Koncept jednotné části maturitní zkoušky dané státem funguje v Česku už jedenáct let. Zároveň se během této doby vystřídal v různých vládách stejný počet ministrů školství. A přestože má náš vzdělávací systém řadu jiných neduhů od rostoucích kvalitativních rozdílů mezi školami po nízké mzdy pedagogů, jakýkoli příští ministr by měl ze všeho nejdříve opravit na mnoha místech pokřivený institut státní maturity.
Ať už bude příštím ministrem (či ministry) školství kdokoli, předně by se měl pokusit co nejrychleji utnout povinnou maturitu z matematiky. S její vizí přišel do úřadu Marcel Chládek, vláda jej ale schválila až jako návrh jeho nástupkyně Valachové. Matematika má být v maturitě pevně zakotvena pro studenty všech středních odborných škol a gymnázií (s výjimkou uměleckých, zdravotnických oborů a sociálních služeb) od roku 2021/2022.
Řešení následku místo příčiny
Podle dat organizátora maturit Cermatu je ale „královna věd“ u maturity již teď nepřekonatelnou překážkou pro znepokojivě velké množství studentů. V loňském roce jich na ní ztroskotalo 23 procent – z těch, kteří si ji dobrovolně zvolili. Přestože by maturitu už z podstaty neměl udělat úplně každý, necelá čtvrtina propadlých je alarmující počet. Problém je v případě matematiky patrně v její výuce a obecně nízké popularitě, což jsou dvě spojené nádoby.
Že technické obory nejsou mezi školáky dostatečně oblíbené s ohledem na potřeby pracovního trhu, toho si byl vědom už Chládek. Právě nalákání většího počtu studentů k technicky zaměřeným školám uváděl jako hlavní argument, proč povinnou matematiku do maturity přidávat. Tím však dokonale převrací kauzalitu celého problému – místo toho, aby řešil, proč si matematiku vybírá u maturity málo studentů, ji dá všem za povinnou. Bez ohledu na to, zda se kvalita její výuky do té doby zlepší, nebo ne.
A to nejen na středních školách. Z nich některé v reakci na novou povinnost zvyšují u matematiky hodinovou dotaci (byť většinou jen o jednu hodinu týdně). Mezi maturitními příklady se ale nachází i látka probíraná již na základkách, které mají zase dost starostí s přípravou dětí na jednotné přijímačky.
Až se bude matematika v Česku skutečně dobře učit, bude u maturity přirozeně populárnější. Na konci střední školy už ale drtivá většina studentů dobře ví, jestli se s matematikou (nebo třeba angličtinou) budou ještě setkávat a má pro ně reálně cenu se na zkoušku z ní připravovat. Je každopádně jisté, že z těch, kdo by si ji sami od sebe nevybrali, jich bude propadat ještě víc než z výše zmíněných dobrovolníků.
Se slohy na schovávanou
Druhý zásadní problém se týká letošní a dost možná i příštích maturit z češtiny, konkrétně maturitních slohů. Ty se stejně jako v roce 2012 opravovaly centrálně v Cermatu. To znamená, že se studenti mohli proti hodnocení své práce odvolat, nesměli ji ale vidět opravenou – všechny práce zůstávají schované a zpátky do škol se posílají jen počty bodů a známky.
Celý proces opravy textu je tak dost dobře nenapadnutelný a je velmi těžké se dožadovat ověření jeho korektnosti. Pro Cermat je to výhodné už proto, že je řada posuzovaných kritérií do velké míry subjektivních – například téma, obsah nebo komunikační situace a útvar. Vedle toho většinu útvarů označují češtináři za nevhodné pro maturitu a málo tvůrčí. Učitelé dále poukazují i na to, že určené dvě hodiny na napsání práce nemohou stačit.
Na svém blogu problém popisuje například češtinářka z pražského gymnázia Veronika Valíková: „Studenti nemají čas text si promyslet, napsat koncept a opravit chybné formulace. Domníváme se, že čtyřhodinová dotace byla přiměřená – vznikaly texty mnohem propracovanější a zajímavější,“ píše. Ke kritériím hodnocení pak dodává, že „kdyby byl v zadání jeden jasně daný útvar, bylo by možné nastavit kritéria přesně a hodnocení by bylo mnohem objektivnější“.
U slohů tak nakonec jde především o naplnění předepsané formy, zčásti záležitost biflování odborných pouček k jednotlivým útvarům. Kreativita ustupuje, individualita ostatně stejně jako v celém školství také. Sjednocování v podobě povinných přijímaček a nakonec i stejných předmětů u maturit vede k celkové unifikaci škol, a to v tom horším slova smyslu – nikoli kvalitativním, ale především výstupovém.
Školy si musí vybírat, koho přijmou na podkladě státních přijímaček, dávat maturitní vysvědčení ze státem určených předmětů, a ještě k tomu státní agenturou pochybně opravovaných prací z nich. Stojí před námi normalizace vzdělávání v plné nahotě. A proto je největší výzvou pro příští ministry školství celé toto vracení v čase zastavit. Ještě snad není příliš pozdě.
