Ekonom Vladimír Pikora: Peníze, nebo imigranti? Za chvíli bude jen to druhé
Blíží se nám volby. Strany předkládají své programy a vize. A většina z nich předkládá nesmysly. Mluví o společné Evropě a její rádobybudoucnosti, ale v realitě pořád jen popisují přítomnost. Budoucnost nejspíš bude úplně jiná, než si strany dnes představují.
Dnes ještě unie říká: „Pokud nechcete imigranty, nedostanete od nás peníze!“
Většina stran pochopitelně evropské peníze chce. Chtějí dotace na to i ono. Říkají si: „Když nám někdo peníze nabízí, byli bychom hloupí, kdybychom si je nevzali.“ Chtějí proto vyjít EU vstříc. Někteří imigranty vyloženě vítají. Jiní spíš vymýšlejí, jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, takže chtějí vzít jen trochu imigrantů, aby si toho voliči jako moc nevšimli.
Jenomže nejspíš je to celkem zbytečné politizování. Myslím totiž, že zítra EU řekne jen: „Peníze nejsou.“
Podle mne se totiž po roce 2020 EU zachová jako krkavá macecha. I kdybychom si vzali imigrantů milión, peněz dá míň. Současná podoba evropských fondů je totiž neudržitelná a skončí.
Celkem hezky to řekl evropský komisař Jyrki Katainen. Tento týden prohlásil: „Příští finanční rámec bude jednoznačně menší než ten současný. Odchod Velké Británie zanechá v rozpočtu EU mezeru 12 až 15 miliard eur.“ Kapišto? Nejde o to, jak se bude střední a východní Evropa chovat. Zda si migranty vezme, či nevezme. Méně peněz na ni zbude za všech okolností. Dnešní vyhrožování přiškrcením fondů v případě, že budeme stávkovat s imigranty, je tedy jen vydírání.
Původně měla Evropa jeden velký společný problém, a to svůj vlastní východ. Nikdo v Evropě nechtěl chudého souseda, a tak chtěla Evropa Východu pomoci v takzvané kohezi. I tak ale zůstávají mezi ekonomikami propastné rozdíly. Část peněz se rozkradla, část se použila na populistické hlouposti, opravdu prospěšných projektů bylo málo.
No a dnes má Evropa navrch ještě druhý velký problém, a to imigraci. Ta je pro běžného Francouze či Itala problém mnohem větší než chudý Balkán. A protože to je problém společný, zdá se logické, že se bude řešit společně. Takže peníze, jež původně měly jít na Východ, půjdou na imigranty.
Ti, kteří říkají, že pokud si nevezmeme imigranty, nedostaneme peníze, mají vlastně pravdu — protože peníze prostě nezbudou: Západ si své peníze buď nechá a bude z nich živit imigranty, nebo je pošle na Východ a imigranty budeme živit my. Finančně šul-nul.
O tom, že imigrace je pro Evropu nesrovnatelně větší priorita než koheze, svědčí i setkání G20 v Hamburku. Italové v Hamburku volali po pomoci Evropy s poslední vlnou imigrantů do italských přístavů. Francouzský prezident E. Macron to ovšem odmítá. Prý „80 procent lidí, kteří připlouvají do Itálie, jsou ekonomičtí migranti“. Podle statistik totiž nejvíc lidí přichází z Nigérie, Guineje a Bangladéše. Většina lidí tak nemá na udělení azylu nárok. Pikantní ovšem je, že shodou okolností stejný týden vyšla studie britské univerzity v Middlesexu, jež tvrdí, že naopak 80 procent imigrantů prchá před válkou.
Jak vidno, spolehnout se na data je tedy těžké. O imigrantech přicházejících bez dokladů toho zkrátka moc nevíme. A sotva pomůže, že Evropská komise čím dál víc tlačí na zrychlení a zefektivnění návratové politiky. Když totiž nevím, odkud imigrant pochází, nemám ho kam vrátit. (To už mnohem logičtější je italský návrh na nevpuštění lodí do přístavu.)
V každém případě je to tak velký problém, že Rakousko zvažuje uzavření hranic s Itálií. Bude EU trestat Rakousko podobně jako východní Evropu? Asi ne.
Jinými slovy, imigrační problém se navzdory „optimistickým“ zprávám z první poloviny roku o tom, že imigrantů údajně ubývá, nijak nezmenšuje. Naopak bude v příštích letech ještě eskalovat. A proevropské strany se jen naivně domnívají, že situaci dokáží nějak záhadně „uregulovat“. Neboli problém bude užírat stále víc peněz. A na fondy bude peněz zbývat čím dál míň. Je úplně jedno, zda nyní budeme rebelovat proti kvótám a imigranty nepřijmeme, nebo budeme poslušní. Ať tak, či onak, musíme se naučit žít bez dotací a spoléhat se především sami na sebe. Ne na evropské peníze.
Autor je hlavním ekonomem analytického domu Next Finance
