Vláda by měla vyměnit eurokomisařku Jourovou, její výroky na adresu Polska jsou nehorázné

Eurokomisařka Věra Jourová například v České televizi řekla na adresu Polska: „Budeme se bavit, zda vůbec mezi sebou chceme stát, který naše pravidla nerespektuje.“ Sic! Naše pravidla? Pravidla koho? Bruselského byrokratického eurokomisariátu? Nebo pravidla obvyklá v Evropě, jak je chápe obyčejný volič? A zásadní je, že o členství nerozhoduje jakási eurokomisařka, na to jsou dohody a smlouvy. 

V rozhovoru pro německý regionální list Neue Osnabrücker Zeitung Jourová také perlila: „Musíme hovořit o dodržování základních práv a zásad právního státu jako o podmínce, aby člen Evropské unie dostával peníze evropských daňových poplatníků… Nedokážu si představit, že by třeba němečtí či švédští daňoví poplatníci chtěli financovat zřízení nějaké formy diktatury v některém z dalších členských států EU“. Dodal bych, že někteří jiní poplatníci si zase nedokážou představit, že podobný eurokomisař by měl být dále placen z peněz, které plynou od jednotlivých členských států, tedy od firem a obyvatel zemí EU.

A chtějí vlastně čeští daňoví poplatníci platit přes EU to, co někdy dělá německá kancléřka Angela Merkelová či francouzský prezident Emmanuel Macron? Určitě ne. Jenže Merkelovou a Macrona si zvolili Němci a Francouzi v regulérních demokratických volbách a je to jen jejich věc. Podobné je to v Polsku.

Česká eurokomisařka pak v interview pro zmíněné německé noviny ještě na adresu Polska dodala: „Odebrání dotací je tvrdým krokem, ale musíme o tvrdých krocích přemýšlet.“ Ví Jourová, co vůbec říká? Pokud by EU chtěla odebrat nějakému státu dotace, tak se může jednat až o další rozpočtové období, tedy hovoříme o době od začátku roku 2021. To už nemusí sedět v Bruselu ani Jourová, ani Juncker a v Polsku může být úplně jiná vláda. Je to proto nemístné vyhrožování. Navíc dotace nejsou „peníze Jourové“, ale plynou z členských příspěvků států EU. Jejich odebrání by proto bylo přesně to, co by Evropská unie nikdy dělat neměla. Spíše by měla zcela změnit jejich systém a zásadně je omezit. Na tom má Evropská komise pracovat, ne na metodách vydírání a vyhrožování. 

Politická situace v Polsku je přitom skutečně výbušná, různé změny navrhované vládní garniturou se kdekomu nelíbí. Jenže v parlamentních volbách v říjnu 2015 drtivě vyhrála strana Právo a spravedlnost a jako vůbec první strana od pádu komunismu získala absolutní většinu v Sejmu i Senátu. Má proto právo na uskutečnění změn, protože k tomu dostala mandát od většiny polských voličů.

Evropská komise a její představitelé již mnohokrát v podobných případech selhali. Jako příklad si můžeme vzít absurdní sankce, které EU zavedla v roce 2000 proti Rakousku.

Bez jediného skutečného důkazu zavedla tehdy EU sankce proti Rakousku, protože zcela chybně vyhodnotila vliv strany Svobodných a jejího šéfa Jörga Haidera na vývoj u našeho souseda. Haiderovou účastí v rakouské spolkové vládě prý byly ohroženy „evropské demokratické hodnoty“. Nic takového se ale nepotvrdilo a nestalo. Sankce skončily krachem a byla to velká ostuda Bruselu. Teď si lidé jako Jourová a další opět myslí, že mohou někde hloupě zasahovat bez znalostí věcí a bez toho, aby počkali, jaký bude vývoj a jak se plánované změny projeví v Polsku reálně. 

Smutné bylo, že v roce 2000 se jako jediný z tehdejších postkomunistických aspirantů na členství v EU k sankcím proti Rakousku přidala Česká republika pod vedením sociálnědemokratického premiéra Miloše Zemana. To byl jeden z jeho kardinálních omylů. Mimochodem, dnes Zeman pronáší na adresu migrace a dalších problémů ještě daleko radikálnější slova než kdysi Haider.

Věra Jourová je sice jako eurokomisařka nezávislá na státu, který ji navrhl, protože dnes zastupuje zájmy Evropské komise. Ale země, která ji navrhla, může také chtít její odvolání z funkce. A to by vláda měla udělat co nejrychleji. Vyhrožovat našim spojencům a sousedům, to už je skutečně moc.