Budoucnost českých důchodů: Zapomeňte na politiky, pořiďte si spořící prasátko
Nedávno ministr financí Ivan Pilný získal cejch padoucha, protože řekl, že na důchody nebude a lidi budou muset pracovat dlouho. Premiérův šéfporadce Vladimír Špidla teď hájí vládní studii, podle níž je průběžný důchodový systém vlastně oukej – ovšem je třeba zařídit maličkost: musí se do něj nalít víc peněz. Geniální. Že na tak prostý recept reformátoři dosud nepřišli?! Být mladým člověkem, pořídím si rychle obrovské spořící prasátko.
Čteme o tom prakticky dvě desítky let: důchody je třeba reformovat, protože mladých lidí, kteří je z výdělků platí, ubývá, a starých lidí, kteří je dostávají, přibývá. A lidé si soukromě spoří málo, také zdravotní péče o stárnoucí populaci stojí a bude stát čím dál víc peněz. Politici se v tom neschopně plácají. Pilného cesta je trnitá: jsou nutné změny. Špidlova cesta je útěšná: velké změny nejsou třeba, jen někde musí stát sehnat víc peněz a v roce 2100 se situace průběžně financovaného systému stabilizuje.
Netuším kolik ze současných čtenářů Reflexu tu stabilizovanou budoucnost ocení na vlastní kůži. Ale co my ostatní? Zapomeňme na politiky. I tahle vláda dokázala, že spoléhat se na stát je pro další generace budoucích seniorů příliš riskantní. Jak pro jednotlivce, jimž stát bude jednou posílat životní minimum, tak i pro společnost. Bude-li mít její podstatná část na krajíci chleba místo másla jen volební lístek, legrace tu zrovna nebude.
Současná politická garnitura – která dotuje kdeco, od podnikání miliardářů až po zahradní sudy na dešťovku – by mohla aspoň zadotovat každému mladému do třiceti let koupi velkého spořícího prasátka. Čuník by mohl mít kolem břicha stužku s nápisem „sorryjako“.
