Visegrádská čtyřka pátou kolonou sedmadvacítky, nebo Česko pátou kolonou čtyřky?
Říká se, že Polsko, Maďarsko (tyto dvě země zvláště zlobí), Slovensko a Česko jsou pátou kolonou Evropské unie. Nesouhlasí s uprchlickými kvótami, s unijním odzbrojováním, některé si dokonce dovolí kamarádit se s Izraelem a považovat palestinské hnutí Hamás za semeniště terorismu.
Naposledy jsme byli spolu se zlobivou trojkou za černou ovci unie, když náš premiér Sobotka spolupodepsal velice realistický a rozumný dopis předsedů vlád zemí Visegrádské čtyřky italskému premiérovi Gentilonimu o společném pohledu středoevropských zemí na řešení problému s valícími se ekonomickými migranty ze severní Afriky převážně do italských přístavů.
Stanovisko Visegrádu je poměrně jasné a srozumitelné: posílit ochranu vnějších hranic Evropské unie tím, že pomůže – finančně i výcvikem bezpečnostních sil – zachytávat tyto uprchlíky především v zemích, odkud do Evropy přicházejí. Reakce italského premiéra byla poněkud tristní:
„Nemůžeme trpět výhrůžná slova, jako jsou ta, která jsme slyšeli od sousedních zemí… My svou povinnost nadále plníme. Žádáme, aby svou povinnost plnila celá Evropa, aniž by udílela pochybné poučky.“ Takže je naší povinností, podle Itálie, bratrsky si rozdělit ilegální uprchlíky, jež Itálie není schopna prostřednictvím agentury Frontex odrazit od svých břehů. A držet ústa.
Společné stanovisko Visegrádu má přitom logiku stejně jako jeho argumenty proti přerozdělovacím uprchlickým kvótám. Člověka může při jeho čtení přepadnout pocit téměř až radosti, že zdravý rozum v rámci unie neumřel zcela na úbytě.
Ovšem jen do chvíle, než si přečte jiný druh dopisu: Společné prohlášení proti změně soudních systémů v Polsku, které podepsali předsedové Ústavního soudu Pavel Rychetský, Nejvyššího soudu Pavel Šámal, Nejvyššího správního soudu Josef Baxa spolu s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem a veřejnou ochránkyní práv Annou Šabatovou.
Odkazem na obhajobu „hodnot evropské civilizace, humanismu a základních práv a svobod“ se bezprecedentně postavili na jednu stranu polského vnitropolitického sporu, a to zcela v tónu eurokratů v Bruselu, jimž leží v žaludku polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost od první vteřiny, kdy regulérně vyhrála volby. Paradoxní na dopisu této pětky je fakt, že polský soudní systém bude bez ohledu na jejich tvrzení i po přijetí nových zákonů daleko nezávislejší než ten český. O obecné kvalitě českého soudnictví a českých soudců raději už vůbec nemluvě.
Korunu útoku na Polsko ovšem nasadila naše eurokomisařka Věra Jourová, nominantka Babišova hnutí. Ta začala našim severním sousedům vyhrožovat odejmutím evropských dotací, a dokonce si veřejně položila následující řečnickou otázku: „Budeme se bavit, zda vůbec mezi sebou chceme stát, který naše pravidla nerespektuje.“
Jaké „naše pravidla“? Jaké „my“? Jaké „chceme“?
Chcete snad na Varšavu uvalit „jen“ ekonomické sankce, nebo ji rovnou „humanitárně“ zbombardovat?
Ach jo.
