O Romech se přece nesmí psát špatně!
Napsal jsem sloupek, takovou impresi, že po Ostravě se procházejí agresívní tlupy Romů, obklopené houfy řvoucích dětí a do chodců vrážejících puberťáků, a že z nich jde strach. Okamžitě se na mne sesypalo krupobití nadávek od sluníčkových dívenek. Zdá se, že psát špatně o Romech je dnes pro řadu sluníček stejně nepřijatelné jako za bolševika psát špatně o Sovětském svazu.
Vrátil jsem se z ostravských Colours a sedl k počítači napsat článek o tom, jak ostravští Romové nahánějí okolojdoucím strach. Pohybují se po Ostravě v mnohačlenných hloučcích, řvou, blokují chodníky, kolem nich se pohybuje roj agresívních výrostků vrážejících do lidí, jsou cítit, mají špinavé oblečení a někteří muži jsou polonazí. Celkový dojem budí podobný, jako budívaly tlupy ožralých nácků flákajících se po Praze v devadesátých letech.
Už když jsem posílal článek do redakce, tušil jsem, že sluníčka se budou moci pominout, ale tak stereotypní, rasistickou reakci, jakou předvedla novinářka Markéta Kutilová, jsem nečekal. Je to ta dáma, která si jezdí do Sýrie dělat selfíčka s trpícími Kurdy, aby pak mohla frajeřit v médiích, jaká je odvážná.
Nasdílela můj text na Facebook a napsala k němu: „Chcete-li se dobře pobavit, doporučuji článek, kterak jel JXD do Ostravy a uviděl tam Romy!!! On je jenom z dálky UVIDĚL a už se jich bál! A vyplodil tento rasistický blábol. JXD zřejmě trpí paranoiou způsobenou hulením, jinak si to neumím vysvětlit.“
Sprostá nadávka — označit někoho za rasistu je žalovatelná urážka a pomluva — je jediné, na co se pisatelka zmohla. Nenapsala jediný argument, proč je můj text rasistický, v čem jeho rasismus spatřuje, prostě nic — jenom po mně plivla svou špinavou slinku.
Dost dobře jsem nechápal. V mém článku není o rase, barvě pleti či čemkoliv podobném ani slovo. Já psal o tlupách Romů a bordelu, který dělají — nic o nějakých paušalizacích kolem Romů, ale o objektivně pozorovatelných a u Ostravanů známých vysoce problematických projevech některých skupin. Přesto můj text okamžitě dostal nálepku rasismu.
Když se podíváte paní Kutilové na profil, hned je poznat, že vítr fouká od nezisku a zleva. Pracovala jako Project Manager pro Člověka v tísni, o. p. s., nyní reportér (nechápu, proč nenapíše, že je reportérka, asi nějaký genderový stereotyp) ve společnosti Femisphera, z. s. Co to je? Na Facebooku o sobě Femisphera píše: „Femi neznamená, že jsme feministky (ačkoliv proti tomuto hnutí, pokud nezachází do extrémů, samozřejmě nic nemáme). Femina, tedy žena, je ale hlavním tématem, na které se zaměřujeme. Na počátku Femisphery byly především ženy cestovatelky a novinářky, kterým jsou ženská témata přirozeně blízká. Našimi členy jsou ale i muži, kterým není svět žen lhostejný.“
Jasně — takže sluníčková feministka, jež plive urážky a nadávky, a není schopna jediného argumentu. Přesto z ní stříká nenávist a špiní kohokoliv, kdo nesdílí její pohádkový výklad světa, že když je někdo Rom, tak je prostě skvělej, ať už dělá co dělá. Když je někdo tmavé pleti, nesmí být kritizován. A pokud ho někdo kritizuje, je to rasista paranoidní z drog. Paní Kutilová použila ten nejhloupější stereotyp, který vůbec existuje.
Ale něco na sebe mimoděk prozradila: já v tom článku nepíšu o Romech obecně, ale zcela jasně o konkrétních romských tlupách. Takže ten rasistický podtext, rasistická paušalizace, jejž v mém článku paní Kutilová vidí, vznikl až v její hlavě. Prostě na sebe mimoděk práskla, že ona sama je rasistka paušalizující všechny Romy, sluníčková je proto, aby svůj rasismus zamaskovala, a díky tomu ten rasismus vidí úplně všude. Chudák holka...
Co říct závěrem? Je to samozřejmě smutné, když je mladá dívka jako paní Kutilová tak zoufale zaslepená, omezená, rasistická a stereotypní. Ale na druhou stranu je celkem symptomatické, že ty stereotypy, proti nimž jako feministka bojuje, nejlépe ztělesňuje ona sama.
