Spoluúčast pacientů na hrazení léčby je nezbytná
Český statistický úřad vydal nová čísla, ze kterých vyplývá, že se o dvě procenta zvýšila spoluúčast pacientů na financování jejich léčby. Tento trend musí pokračovat, protože úhrada pojišťoven bude relativně stále nižší. Ve zdravotnictví musí skončit socialismus, jinak zkrachuje.
Byl jsem teď párkrát u lékaře, na soukromé klinice i ve veřejné vojenské nemocnici, a samozřejmě vzhledem k věku už docela pravidelně docházím ke své praktické paní doktorce. Když včera Česká televize odvysílala nové údaje statistického úřadu o nárůstu spoluúčasti pacientů, napadlo mne — zcela asociálně — něco jako „zaplať Pánbůh“. Neudržitelnost současného financování zdravotnictví je evidentní, a pokud se něco nezmění, tak přestane být kvalitní a moderní lékařská péče dostupnou pro všechny.
Jak jsem absolvoval — po dlouhé době — kolečko vyšetření na téma žlučník a tlusté střevo a jak chodívám k obvodní lékařce čím dál častěji (a už to bude jen horší), tak s velkým překvapením pozoruji obrovský pokrok ve všech zdravotnických službách, jímž naše zdravotnictví prochází. A stejně tak si — pokaždé, když u lékaře poděkuji a odcházím bez placení — uvědomuju, že jsem dostal něco napůl zadarmo. Protože nárůst odvodů na zdravotní pojištění či platby za pojištěnce, kterým to hradí stát, rostou mnohem pomaleji než kvalita služeb našeho zdravotnictví. A chceme-li tento nárůst kvality udržet, je nezbytné zvýšit spoluúčast pacientů dřív, než zjistíme, že vlastně na dobrou medicínu nemáme peníze.
Statistický úřad oznámil, že jeden každý pacient loni průměrně utratil asi tři tisíce tři sta korun za zdravotní služby, léky a zdravotnický materiál jako spoluúčast. Což je nárůst o dvě procenta a televizní spot o té zprávě měl jistý nádech nevole. Já však to zvyšování považuji nejen za nutné, ale také dobré. Především — alespoň nějaká platba za ošetření (jako byly zdravotnické poplatky) by z velké části, jak se v minulosti už stalo, omezila nával pacientů důchodového věku, kteří si chtějí jít k doktorovi akorát popovídat. Za druhé — placení pojišťovnou by mělo být omezeno na základní úkon, to jest v mém nedávném případě na kolonoskopii.
Nadstandard — například ten rajský plyn, díky němuž se z výkonu stala úplná pohoda — však není mravní důvod někomu poskytovat. Ten totiž jenom zvyšuje pohodlí při zákroku a solidárně připlácet na něčí pohodlí je dost velká ptákovina. Pokud na tento systém nenajedeme, tak naše zdravotnictví brzy zkrachuje. V květnu byl totiž zveřejněn výzkum v odborném časopise Demografie, který říká alarmující skutečnosti: se stárnutím populace se zásadně zvyšují náklady na léčbu stále vyššího věku a více nemocí se dožívajících seniorů.
Náklady na zdravotnictví by se měly do roku 2030 téměř zdvojnásobit, dosahovat by mohly 433 miliard korun, a schodek mezi náklady a vybraným pojistným by mohl činit téměř 48 miliard. Na což samozřejmě stát nebude mít a péče zkolabuje.
Jediné řešení je zvyšovat spoluúčast pacientů, zavést poplatky jak za návštěvu lékaře, tak za hospitalizaci a doširoka otevřít dveře připlácení za nadstandardy — ať už půjde o rajský plyn, lepší jídlo ve špitále, nebo o nové a drahé neproplácené léky. Je pravda, že pro ty nejchudší se tím omezí přístup k pohodlnému zdravotnictví, proplácet se budou jen holé a nezbytné zdravotnické úkony, ne wellness pacienta. Pokud ale k těm krokům nesáhneme, tak bude za pár desetiletí kvalitní zdravotní péče nedostupná pro všechny.
