Zrušení roamingových cen bylo chybou. Operátoři už kvůli tomu začali zdražovat
Odstranění roamingových cen Bruselem se tváří jako hospodářské, „protržní“ opatření, ve skutečností je to jen populismus, za nějž zaplatí spotřebitelé. Ostatně jako za všechny regulace cen.
V první řadě se jedná o růst cen a omezení služeb: V Norsku, které se cenovou regulací musí také řídit, ačkoliv není členem EU, se v prvním pololetí letošního roku ceny mobilních služeb zvýšily o 66 procent. V Dánsku si kvůli regulaci průměrný zákazník připlatí zhruba 60 eur ročně, včetně těch, kteří do zahraničí nejezdí. Kvůli regulaci britský mobilní operátor Three zvýšil svým 900 tisícům zákazníků měsíční účet o pět liber, 700 tisíc uživatelů předplacených služeb bude muset nově utratit alespoň 20 liber měsíčně pro zachování úrovně benefitů.
Součástí regulace roamingu je i ustanovení o možnosti omezit nadužívání mobilních služeb v zahraničí za domácí ceny. Pokud jezdíte do zahraničí často, může vás operátor vyzvat k tomu, abyste zahraniční čerpání služeb přestali „nadužívat“ a začali si za ně připlácet, jak učinil například slovenský operátor Orange.
S každou regulací cen jdou ruku v ruce dva typy jevů. Ty první jsou dobře viditelné na první pohled – zde jde o „levnější“ ceny pro lidi, kteří krátkodobě cestují na dovolenou. Fajn. Pak tu ale máme jevy, jež na první pohled vidět nejsou, ale o to zásadnější a dlouhodobější problémy způsobují.
To je však jen začátek. Operátoři dostali argument pro úpravu cenové politiky jiných služeb, aby pokryli provozní náklady a očekávání akcionářů, či argument pro pomalejší investice do rozvoje služeb, na nějž budou chybět prostředky. Jedná se také o zásadní zásah do cenotvorby virtuálních operátorů, kteří nemají možnost kompenzovat si ušlé výnosy příchozím roamingem. Výsledkem je tržní pat vedoucí k omezení potenciálního konkurenčního prostředí, tedy zakonzervování statu quo, s nímž jsou regulátoři současně velmi nespokojeni.
Ve světě, kdy na jedné straně slyšíte výhrůžné volání: „Poskytujte vše stále kvalitněji za nižší a nižší ceny a investujte!“ a na druhé straně k vám doléhá: „A my vám zatím postavíme z veřejných peněz konkurenci v podobě veřejné WiFi sítě zdarma a omezíme možnost nastavit ceny!“, skutečně nejde vybudovat efektivní systém.
Evropskou regulaci na telekomunikačním trhu lze bez diskusí označit za socialistickou. Současná praxe „rozdávání z cizího“ vede k tomu, že prakticky přestávají existovat jakékoliv dlouhodobé obchodní strategie – není je možné dělat, protože úředníci jakýkoli úspěch (měřený ziskem) ihned potrestají. Paradoxně tak podnikatelé lavírují mezi dvěma strategiemi, kdy u jedné jde o co největší krátkodobé zisky a u druhé především o to, jak absorbovat další úřední nařízení.
Obě strategie jsou tržně i morálně velmi škodlivé, křiví tržní prostředí a vytvářejí iluzi tržního selhání. Proč iluzi? Jedná se totiž o selhání regulace, nikoliv selhání trhu.
Autor je VŠ pedagog a předseda správní rady Liberálního institutu.
