Kanada experimentuje se základním příjmem. Proč zrovna teď jsou peníze za nic a pro všechny tak přitažlivé?
Provincie Ontario začala posílat stovkám svých obyvatel 1420 kanadských dolarů (téměř 25 tisíc Kč) měsíčně coby základní nepodmíněný příjem bez ohledu na to, zda člověk zrovna má, nebo nemá práci, zda právě je, nebo není nemocný. Kanada je další zemí, která k takovému experimentování přistoupila.
Testování základního příjmu se má v Ontariu zúčastnit celkem 4000 lidí. Rozpočet na experiment je 150 miliónů kanadských dolarů (2,6 miliardy korun). Výsledky, z nichž má být jasno, jak základní příjem ovlivňuje pracovní návyky lidí, Kanaďané očekávají v roce 2020.
Myšlenka základního nepodmíněného příjmu je jednoduchá — v čisté podobě se jím nahradí všechny sociální dávky a důchody. Lidé je budou dostávat bez ohledu na to, zda jsou, či nejsou momentálně zaměstnáni, takže nebudou mít takovou motivaci se vyhýbat práci — nebudou se bát, že přijdou o dávky. Výrazně by to zjednodušilo celý sociální systém. Základní příjem má motivovat k práci, ale také k rozjezdu podnikání, neb člověk bude mít stále jistotu. Proto se také zastánci této ideje najdou na pravici i na levici, mezi socialisty i liberály.
Na druhou stranu není vůbec jasné, zda většinu lidí nakonec od práce neodradí, když přežijí i bez ní. Systém by se pak brzy zhroutil, protože by nebylo dost lidí, kteří by platili daně, z nichž se základní příjem financuje.
Přesto do letošního roku vstoupilo 2000 Finů do podobného experimentu — tam s necelými 15 tisíci korunami. Experimenty probíhají, nedávno proběhly nebo se chystají v Itálii, ve Skotsku, v Nizozemsku či ve Francii. Kanada už kdysi se základním příjmem experimentovala, ale projekt v jeho průběhu zrušila.
Základní příjem má mnoho variant — vyjmutí důchodů, vyjmutí dávek zdravotně postiženým, zdanění základního příjmu atd. atp. Každá varianta má svoje pro a proti. Otázkou ale je, proč zrovna teď myšlenka nepodmíněného příjmu dosahuje takové popularity.
Mluví se o tom, že by základní příjem mohl vyřešit problém s příjmy lidí, jenž nastane v okamžiku široké robotizace ve výrobě a službách, která je prý na spadnutí.
Ve skutečnosti je však základem popularity na první poslech šílené myšlenky (peníze za nic pro všechny) něco jiného. Sociální systémy v zemích západního světa dosáhly takové výše, takové složitosti, takové míry demotivace a takové zneužitelnosti, že ta šílená myšlenka začala dávat smysl.
Jinými slovy to, že se rozdáváním peněz dnes zabýváme úplně vážně, je spíš důsledkem šíleného světa než nějaký vývoj na vyšší úroveň lidství. Je ovšem rozhodně dobře se tímto konceptem zabývat co nejvíc a co nejvíc o něm diskutovat. Protože právě při této debatě dokážeme dobře definovat, co všechno je na současném stavu veřejných financí v sociální oblasti špatně.
