Pracovní neschopnost: V Praze se prokazatelně maká víc než jinde v Česku
Praha zdraví venkov! Na rozdíl od něj jsou obyvatelé Prahy nemocní o čtvrtinu méně. Pro tento zajímavý fenomen neexistuje jiné realistické vysvětlení, než že na venkově, mimo Prahu, jsou lidi více naklonění tomu, aby se zbytečně váleli na neschopence.
Jak se objevují statistické výstupy prvního pololetí tohoto roku, vynoří se občas zcela bizarní, ale zato mimořádně poučná informace. Česká správa sociálního zabezpečení vydala nová data za první půlrok. A je to až k smíchu. Republikový průměr v trvání pracovní neschopnosti je čtyřicet dní. V Praze se stůně průměrně jen třicet a půl dne. To je nejnižší hodnota v celé zemi, Pražané prostě mají nejkratší průměrnou pracovní neschopnost vůbec. Čím to je?
První, co mě napadlo, je metro. V Praze je metro, takže místní obyvatelé mohou jezdit tunelem, místo aby se - jako v Brně či jinde na venkově - přemisťovali pěšky, což zvyšuje opotřebovanost organismu, a oni následkem toho churaví déle. Navíc máte při pěší přepravě vyšší pravděpodobnost než v metru, že vás přejede auto. Pak mi ale došlo, že fyzický pohyb je vlastně zdravý, a tak to, že se na venkově chodí pěšky, by mělo zákonitě znamenat, že venkované marodí méně, kratší dobu než Pražané. Čísla však ukazují opak!
Jako druhá možnost zjištěného rozdílu připadá v úvahu kulturní vyžití. Tolik kultury, kterou může vstřebat Pražan na vlastní kůži, neuvidí běžný divák v Bobrdovicích pod Mrdníkem ani v televizi. Ale má skutečně dostupnost kultury tak obrovský vliv na lidské zdraví? Těžko říct! Stejně tak nelze odhadnout, zda nízkou nemocnost Pražanů nezpůsobuje, že žijí v blízkosti našeho mocnáře, Miloše Zemana, slunéčka jasného.
Anebo se můžeme přestat těm číslům vysmívat, a podívat se na to, čím je ten rozdíl způsoben ve skutečnosti. To vysvětlení je - sorry, milí venkované - jednoduché. V Praze je prostě zvykem víc makat. Je zde mnohem víc zajímavých pracovních pozic, na které čeká šňůra zájemců, než na venkově. Je zde mnohem víc mladších, vzdělanějších a pracovat za nižší mzdu než vy ochotných absolventů. A je zde celkově vyšší produktivita i efektivita práce.
A tyhle faktory, když se sečtou, znamenají, že je v Praze mnohem vyšší konkurence mezi lidmi, než ve zbytku českých zemí. A že je tedy každý motivován stonat co nejkratší dobu, jít do práce, už když mu to zdraví jen trošku dovolí, a přecházet běžná nachlazení. Protože zůstat na neschopence čtyřicet dní, jak je průměr ve zbytku republiky, může v Praze velmi snadno znamenat, že se po uzdravení nemá dotyčný člověk kam vrátit do práce. Už je tam za něj někdo jiný.
V Praze je tak výrazně kratší průměrná délka neschopnosti proto, že se tu pracuje mnohem víc, perněji a tvrději, než je tomu vy zbytku republiky. Je pravda, že jsou úměrně k tomu v Praze vyšší výdělky - ale spolu s tím také vyšší náklady, které je spolknou. Takže Pražák prostě dře mnohem víc, než občan Olomouce či Postoloprt. Sorry, venkované, ale máte se jak v bavlnce!
