Cizojazyčné školky: Dobrý start do života, nebo zmatek v hlavě předškoláka?
Poptávka po anglických či francouzských školkách stále roste. Důvodů je hned několik. Ve státních školkách se nedostává míst, a pokud se rodiče rozhodnou, že budou za školku platit, čekají také nějakou přidanou hodnotu. Zároveň s tím je však poslední dobou velkým trendem pokoušet se o tzv. bilingvní výchovu, tedy vychovávat dítě v dvojjazyčném prostředí.
V rámci hesla „čím více řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“ a v honbě za co nejlepším startem do života ratolestí se rozrůstá trend cizojazyčných školek. Je pravda, že děti neumějí nakonec mluvit dobře ani jedním jazykem? Jaké jsou vlastně výhody a nevýhody bilingvní výchovy?
Děti vychovávané dvojjazyčně začínají mluvit často později, rovnou však ve dvou jazycích. Poznají mezi nimi rozdíl, vědí, které slovo patří do kterého jazyka. Zároveň mají však naprosto jasno v tom, který jazyk je jejich mateřský. Zvolí si ho. Zpravidla to bývá jazyk matky. Je to jazyk, v němž také přemýšlejí.
Výchova bilingvních dětí má svá specifika. Pokud dítě například něco chce a vy mu to zakážete, často se přijde za chvíli zeptat na tutéž věc v jazyce druhém. Zákaz pro ně musí být zkrátka kompletní. Tyto děti také častěji šišlají a mají problémy s výslovností delší dobu než jejich vrstevníci, jelikož se musí poprat s mnohem větším objemem písmen k vyslovení.
Druhý jazyk se výrazně upozadí ve chvíli, kdy začne dítě chodit do školy. Po nějaké době se ten jazyk, v němž se dítě učí, stane jeho mateřským, pokud do té doby nebyl. Je to logické, začne v něm mít největší slovní zásobu a má ho nejlépe osvojený.
Mluvíme však o dětech, které tzv. nemají jinou možnost, tedy o dětech, kdy je jeden z rodičů cizinec.
Jak to však je s dětmi, jež vyrůstají v českém prostředí, mají české rodiče a najednou začnou chodit do školky, kde se na ně mluví například anglicky?
Jsou děti, jimž v jejich budoucím rozvoji takto zvolená výuka může pomoci a dá jim dobrý základ. Rozhodně se však nemůžeme bavit o bilingvní výchově. To, že na dítě bude někdo čtyři hodiny denně mluvit jinak než česky, ještě v kolektivu, který jim při neporozumění toho, co paní učitelka říká, pomůže tím, že následují činnost ostatních, není dvojjazyčná výchova, ale spíše náročnější kroužek.
Problém nastává ve chvíli, kdy dítě z cizojazyčné školky začne mít problémy s odlišením mateřského jazyka od cizího. Motá oba jazyky dohromady. Pokud se mu nedaří najít vhodný výraz v mateřštině, nahradí ho slovem v cizím jazyce. Vnitřní řeč – myšlení – se tím komplikuje a je zaděláno na sérii dalších budoucích problémů v komunikaci.
Pokud dítě přichází do takové školky ve čtyřech či v pěti letech, může být také rozmrzelé, protože jeho vrstevníci jsou o dva roky napřed a ono jim nerozumí. Školka ho nebaví. Stejně tak nesmíme zapomenout, že v cizojazyčných školkách bývá jiný režim. Řekněme, že lehce přísnější. Ani to nemusí každému dítku vyhovovat.
Oproti tomu jsou děti přizpůsobivé, jež si takovou školku naprosto zamilují a najdou si zde kamarády, se kterými mohou být dnes díky technologiím ve spojení mnoho dalších let. A stejně tak mohou pokračovat na základní škole s anglickou výukou, to už je ale úplně jiná, a co se výhod a nevýhod týče, několikanásobně složitější rozhodovací disciplína.
Zkrátka to, co může být pro některé rodiče velkým rozhodnutím, je nakonec v podstatě obyčejnou intuitivní záležitostí. Své dítě znáte nejlépe vy, a pokud uvažujete o jeho umístění do cizojazyčné školky, měli byste být přesvědčeni, že máte doma ten typ dítěte, jež to bude bavit. Pakliže po několika měsících přece jen zjistíte, že jste se zmýlili, není nic jednoduššího než školku změnit. Nejdůležitější je nenaplňovat si své vlastní ambice, což je jedním z největších problémů cizojazyčných školek.
Pokud zjistíte, že se ve dvou jazycích váš předškolák neorientuje nyní, nezoufejte, vůbec to neznamená, že se to za pár let nezmění.
