Zrušení hotových peněz je totální ptákovina nebezpečně směřující k Velkému bratrovi
Proti úplnému zrušení hotovosti se staví dvě třetiny Čechů, hlásí průzkum agentury SC&C zpracovaný pro Českou bankovní asociaci. Podle jiného průzkumu (tentokrát pro Mastercard) by naopak zánik bankovek a mincí nevadil 46 procentům Čechů. U obou průzkumů přitom chybí ještě malá drobnost – a sice otázka, zda se Češi příklonem ke zrušení hotovosti nebojí, že budou pod velkým drobnohledem a svobodně tak o sobě budou prozrazovat informace kam chodí, kde nakupují, co jedí, kolik za jaké položky utrácí a podobně? Nažhavený Velký bratr nikdy nespí...
Jistě, oba průzkumy je potřeba brát s rezervou a především optikou jejich zadavatelů, pro které jsou obdobné výstupní informace dobrým PR. Pro banky je samozřejmě lepší, když lidé budou točit hotovost (jen na poplatcích za výběry z bankomatů se každoročně vybere slušná kupa peněz). Vydavatelé karet by zase nejraději všechny operace stlačili do plastových karet, bez jejichž užívání by se pomyslně nepohnul ani lístek na stromě.
Přesto je potřeba si tu otázku položit ještě jednou. Opravdu se chceme vzdát fyzických peněz a vše vyřizovat jen elektronicky a kartami? Víme, co všechno na sebe tím budeme prozrazovat? A zcela dobrovolně!? A jakému dalšímu tlaku budeme následně vystaveni? Vždyť všechna nová data a naše finanční stopy budou ústit do mnoha obřích databází, s nimiž se bude kšeftovat jako na trhu.
Firmy budou například vědět, kde si kupujete benzin či maso na řízek, jakou vaše děti mají rády zmrzlinu a že v pátek v hospodě Na růžku nevypijete tři piva, ale pět. Budou znát tisíc a jednu drobnost z vašeho každodenního života. A až se jednoho krásného dne propojí finanční databáze s databázemi lékařskými, už vám ani v obchodě uzené maso nebo láhev vína neprodají, protože to lékař ve své zprávě nedoporučil nebo dokonce zakázal.
Rozumím tomu, že za snahou eliminovat hotové peníze stojí boj proti daňovým únikům, praní špinavých peněz, ale i samotná modernizace ekonomiky. Ale pro mne hotovost v kapse znamená svobodu, tedy vědomí toho, že své peníze můžu okamžitě utratit za co chci, kde a kdy chci a nemusím se obávat výpadku techniky, když třeba přestane fungovat platební terminál. A hlavně, co je komu po tom co já kupuji? Pokud to nejsou drogy, zbraně a podobné komodity, tak to přece může každému být úplný šumák.
V dnešní době už kombinace hotovostních a bezhotovostních plateb funguje. Výplaty chodí na účty, opačným směrem proudí platby za bydlení, energie či za karetní platby v obchodech. Tedy už nyní o sobě prozrazujeme mnohé. Ale proč toto pole ještě více rozšiřovat a zmenšovat si tak svoje soukromí?
Dosud zcela opomíjená je i „nákladová“ stránka zrušení hotových peněz. Taková situace bude nutně vyžadovat vývoj a instalaci nových zařízení, čteček, pokladen a techniky všeho druhu. To všechno si vyžádá obrovské peníze, které se pak logicky rozpustí v koncových cenách zboží a služeb pro zákazníky. Obrazně řečeno, zákazníci se vysvléknou před Velkým bratrem donaha a ještě za to zaplatí v podobě dražšího zboží.
Nedělám si iluze, že by takový model nemohl fungovat, ale v našem zeměpisném prostoru to je otázka nejdříve tak na závěr tohoto století (a spíš ještě později) a tudíž pro generace dosud ještě nenarozené.
Pokud by však chtěl někdo tlačit tento bezhotovostní model už nyní, mohlo by to mít efekt úplně jiný a možná až opačný. Na venkově nebo v mikroregionech by to mohlo přinést návrat určité formy směnného obchodu či prudký rozmach lokálních měn, které by se tak staly alternativou oficiální měny se všemi výhodami, ale i zápory s tím spojenými. Celý systém by se tak opět rozdrolil a muselo by se začít v mnoha ohledech odznovu. Toto téma je však průzkumníkům už zcela ukradené.
