Učitelé berou málo. Neplatíme za byrokracii ve školství víc než za vzdělávání?
Čeští učitelé mají nejnižší platy v Evropské unii v poměru k průměrné mzdě. Budou 1. září vcelku pochopitelně protestovat. Kdy budeme protestovat my ostatní? České školství totiž na výbornou bohužel nedosáhne. Čest a chvála výjimkám.
Všichni se nejspíš podepíšeme pod otřepanou větu, že jaké budou školy dnes, taková bude prosperita země zítra. Ale jak na tom jsme? Ve stručnosti: základní školy, především první stupeň, podle odborníků „umíme“. Mnohé střední školy jsou na tom už hůř: je jich hodně, řada dětí/studentů i při snadných státních maturitách propadá. U vysokých škol jsme se dostali z jednoho extrému do druhého: za minulého režimu bylo škol i absolventů oproti vyspělým zemím žalostně málo, dnes je škol víc než dost, některé však s kvalitou silně podprůměrnou. Ani naše nejlepší univerzity v mezinárodní konkurenci nezáří.
Na zemi, jež si neustále připomíná „svého učitele národů Komenského“, nic moc k chlubení. Samozřejmě, je tu spousta škol, které by tu zmíněnou výbornou či chvalitebnou na vysvědčení dostaly. Mnohdy je vydupali ze země nadšení ředitelé a učitelé navzdory „systému“.
Učí a úředničí
V posledních letech si totiž školy užívají dobrodiní čím dál silnější regulace a byrokracie. Pomalu všechno řídí a kontrolují „orgány“ včetně takových detailů, jako jsou cukrovinky ve školním bufetu. Ředitelé si stěžují, že musí podstupovat tisíce administrativních zbytečností a prokousávat se hromadami „metodik“. A mají pravdu.
Tak například: od letošního července musí mít školy povinně datovou schránku, vést elektronickou spisovou službu, zřídit úřední desku, účet lokálního administrátora Czech Pointu atd. A zatímco byrokratické novinky přibývají, peníze na jejich zvládání nikoli. Ředitel školy je srovnatelný s manažerem středně velkého podniku, ale na rozdíl od něj nemá zdaleka takové finance a pravomoci, někdy ani hospodářku.
A další problém, o němž v novém Reflexu píše analytička Simona Weidnerová: regionální školství je fakticky černá díra, protože se u nás přesně neoddělují peníze na zmíněnou byrokracii a na vzdělávání. Až se to stane, budeme možná překvapeni. Abychom se pak nedivili, že byrokracie stojí pomalu víc než samotné vzdělání. I proto v něm nejsme jednička.
Čína a Indie za bukem
Řeči o nezbytnosti investic do vzdělání, do učitelů a do škol jsou frází, kterou politici vytahují z klobouku před každými volbami. Logicky proto učitelé a akademici tlačí na vládu kvůli platům právě teď, horká volební kampaň začíná. Nemusejí se přitom bát, že by je veřejnost nepochopila. Dobré školy jsou existenční nutností kvůli udržení konkurenceschopnosti země. Jak poznamenává jeden bonmot, Čína s Indií mají víc talentovaných dětí než my tady, v Evropě, všech dětí dohromady.
