Máslo za 8,90 Kč aneb Jak nám centrální evropské plánování zajistí nízké ceny potravin
Je to skoro větší záhada než pád tunguzského meteoritu nebo původ kamenných mluvících hlav na Velikonočních ostrovech. Proč je tak drahé máslo? Proč už dnes velcí světoví producenti tohoto oblíbeného živočišného tuku varují, že nebude na Vánoce?
Část expertů tvrdí, že Číňané si ho teď mažou na chleba častěji než dříve, a proto vypukl jeho celkový nedostatek a růst cen. Jiní zase, že k dojení se dnes využívají takové krávy, které mají nižší produkci a malý podíl tuku v mléce, a tak se z něj ve výsledku stluče méně másla než dříve.
Jiní zase říkají, že je to výsledek dřívější finanční podpory Evropské unie farmářům na „neprodukci“ mléka kvůli jeho přebytku a nízkým výkupním cenám. Takže nejbohatší jsou dnes sedláci, kteří nevlastní ani jednu krávu a nevydojí ani litr mléka ročně. Další dokonce obviňují největší obchodní řetězce z kartelové dohody, jak oškubat chudáky máslamilovné zákazníky.
Těžko říci, jaký z výše uvedených důvodů je ten nejpádnější. Mně jako milovníkovi absurdního humoru se samozřejmě líbí nejvíce ten s dotacemi: farmáři se tak dlouho dotovali, aby nevyráběli tolik mléka, až vypukl jeho nedostatek. A státy, respektive Evropská unie, začaly opačný proces – dotace na výrobu mléka a másla. Jenže znáte to – farmáři utekli od chovu krav na maso, a tak se ztrojnásobila cena steaků, hovězího na polívku, guláše, burgerů atd. A mohlo to začít znova. Vegani, vy se nesmějte. Počkejte, až se začne dotovat ta vaše růžičková kapusta...
Těžko říci, jak celá máslová krize dopadne a jestli se na máslo budou v prosinci stát fronty jako za bolševika na mandarínky a banány. Ovšem za téměř jisté považuji, že čím déle bude „máslová krize“ pokračovat, tím více poroste nutkání našich diamantových mozků v centrálních orgánech ji řešit a vyřešit. A jak jinak než pěkně postaru, centrálně plánovačsky. Jak to bude probíhat? Jednoduše, v následujících krocích:
Fáze 1 – hledání viníků
Ta bude nejkratší. Za vše mohou zločinní prodejci, kteří se nám mstí zvedáním cen másla třeba za to, že nemůžou prodávat o státních svátcích.
Fáze 2 – řešení problémů
To už bude trvat o něco déle. Pravděpodobně vznikne vládní komise, případně nový státní úřad, jenž bude regulovat maximální jednotkové ceny základních potravin.
Fáze 3 – koaliční hádka o tom, co je základní potravina a co ne
Protože se však země nachází před volbami, sociální demokracie prosazuje široký výklad pojmu a mezi základní potraviny se k potěše širokého voličstva dostává kromě mléka, másla, chleba, čokolády a masa také pivo, tvrdý alkohol a víno. Cigarety neprojdou jen těsně.
Fáze 4 – vypuknutí nezamýšlených účinků
Zatímco u nás se ceny základních potravin drží na úředně „zastropovaných“ sumách, ve světě vlivem trhu se prudce snižují – třeba proto, že se krávy rozhodly více dojit nebo že Číňané přešli na margarín.
A tak propuká fáze 5 – hledání viníků…
Pro jistotu si pojďme nakoupit všechno, co se dá zamrazit.
Text vyšel jako editorial v tištěném Reflexu č. 35.
