Jágr, poslední negelovaná hlava, musí jet na olympiádu
Jaromír Jágr připustil, že se pokusí připravit tak, aby se mohl porvat o nominaci do mužstva na únorovou olympiádu v Koreji. Vypadá to šíleně: je mu 45 let! Přeloženo do fotbalu: je to stejné, jako by si o repre řekl Horst Siegl, který je jenom o tři roky starší.
Jasně, Jágr na fotce na svém účtu připomíná použitého bowlingového hráče Jeffa Lebowského, ale tvář a tělo jsou jen obal. Vím to! Na sklonku prázdnin jsem byl na cyklovýletě v Itálii a mými partnery byli vrásčití, sedmdesátiletí muži, na první pohled předurčení ke krmení holubů. Omyl – měli v těle pořád obří svalovou sílu, s níž zdolávali dvanáctistupňové stoupání i mě, padesátníka, nad Gardským jezerem.
Jarda má tuto sílu a kromě ní i zkušenost – kdo jiný může v korejských setnicích vyprávět dětským spoluhráčům před spaním pohádky o tom, jak v Naganu vyřešili s Růžou brejk proti Finům, a možná donutit je až k hrdosti, která jim zrychlí nohy a vžene do těla zápal.
Jágr není jen zbožňovaný sportovec, ale i pravděpodobný velký příběh. Jarda je z rodu sportovních Dietlů a na každý turnaj si připraví zápletku, již hltáváme přes noviny a Facebook jako zběsilí. Ať už to byl zlomený malíček, náraz do finské sauny, tupé brusle, bolesti v zádech, tříslech. Sedáváme u svých přijímačů a držíme palce, aby to Jardovi dobře dopadlo. A když se prohraje, sedí „kladenský tučňák“ na manťáku jako na bidýlku se svěšenou hlavou jako čtenář Dostojevského, který ví, že mu dají celý tenhle propadák k úhradě. Ale pokud vyhraje, dokáže podepřít ožralého Hlinku, Haška i sebevědomí celého národa – bez obav.
Co si budeme povídat: nikdo přece nechceme, aby ten příběh skončil. Nebo přesněji — všichni se bojí, co bude, až skončí. Pak se totiž může stát ledacos: jakmile se Jarda ocitne na pokraji obyčejného života, hrozí mu všelijaká nebezpečenství – klovne ho nějaká baba pro prachy, začne hrát skořápky, nebude vědět, co s volným časem, začne stavět na Kladně pravoslavný kostel, kdo ví, co ho napadne. Dokud ho máme na ledě, na očích, jsme my, hokejová rodina, jak nám říká na svém facebookovém profilu, klidní.
Když Jágr nyní zmínil olympiádu, hovořil o tom, že potřebuje cíl, aby se mohl vydat na cestu. Cesta je cíl: zastaralé heslo starého muže, který si s ním dojel mezi nejlepší hráče světa. Až Jágr odejde, odejde svědek, jenž připomínal, že gel na hlavě nestačí. Důležitější je touha.
Proto díky za každé nové ráno, že tu ještě je.
