Causa Nagyová Nečasová: Soudy už by ji měly nechat na pokoji, tvrdí JXD
Čtyři roky trvající causa strašlivých zločinů Petra Nečase a Jany (tehdy) Nagyové dostala další ránu. Soudy první instance - jako jediný výsledek celé causy - nedávno odsoudily paní Nečasovou Nagyovou a lobbistu Rittiga. Ve čtvrtek nadřízený soud rozsudek zrušil.
Nemá asi smysl připomínat, jak strašný skandál vypukl po policejním zátahu na Úřadu vlády za dob premiérování Petra Nečase. Všichni vzpomínáme na slova státních zástupců a vyšetřovatelů policie, k jakým strašným zločinům na úřadu docházelo, jak byly zabaveny stamilióny ve zlatě a jak se čeká rozsáhlé vyšetřování a zatýkání v těch nejvyšších složkách české politiky.
Následoval pád vlády.
Causa se postupně rozpadla ve tři vzájemně oddělené větve, a trvalo čtyři roky, než alespoň v jedné z větví padl rozsudek. Tou větví, kde se (byť po hanebných čtyřech letech) úřady dokodrcaly alespoň k soudu, byl údajný únik tajných informací Bezpečnostní informační služby od paní (tehdy) Nagyové k lobbistovi Rittigovi. Větev se soudila bez ohledu na to, že paní Nagyová nebyla na seznamu osob, které měly k onomu materiálu BIS přístup. Přesto padl prvoinstanční rozsudek. Pražský městský soud letos v lednu potrestal paní (nyní už) Nečasovou osmnácti měsíci podmíněně, a Rittigovi a právníkovi Michalovi přiklepli po devíti měsících podmínky.
Ve čtvrtek Vrchní soud rozsudek Městského soudu zrušil a vrátil věc k novému projednání. Takže i ta jedna jediná a trochu tristní trofej, kterou žalobci ukořistili - podmínka pro paní Nečasovou - opět padl. Takže čtyři roky po policejní razií, která vyvolala pád vlády a nástup oligarchy Babiše k moci, není ani jediný odsouzený, celá skandální causa dosud nedostala jakýkoliv reálný podklad. Přesto paní Nečasovou už čtyři roky honí po soudech. Občan - dokonce i ten, který je podezřelý z nějakého nezákonného jednání - má svá práva. To, že někoho policie obviní z trestného činu, který není schopna obviněnému čtyři roky prokázat, je naprostý skandál. A ještě větší skandál je trvání celé té causy. Každý občan má právo na proces nejen spravedlivý, ale také přiměřeně rychlý.
Je zcela nepřijatelné a pro demokracii zhoubné, když se dejme tomu zkusmo rozdávají obvinění a žaloby, ale jejich prokázání a dovedení causy před soud už je nad síly represního aparátu.
Obvinění je pro státního zástupce či policistu normální součást jeho práce, podobně jako pro novináře napsat článek - nic osobního, normální hokna. Pro obviněného a obžalovaného však momentem obvinění začínají bít na poplach jeho vnitřní hodiny stresu - a i tak profesionální hráč, jako je lobbista Rittig, má nervy. A stejně tak má svoje nervy i paní Nečasová. Přesto je už čtyři roky v extrémně nejisté pozici, kdy ji stát na jednu stranu hrozí vysokými tresty, ale na druhou stranu jí léta není schopen nic věrohodně prokázat a odsoudit ji. Což zcela zásadně narušilo právo paní Nečasové na to, aby s ní represní orgány jednaly čestně, v rámci fair play. A nikdo - ona nejméně - neví, kdy celé martirium skončí, a zda náhodou neskončí krachem obžaloby. Nikdo nic neví, a let ve stresu přibývá.
Jediné ale vím já - z vlastní zkušenosti. A velmi dobře. Pro paní Nečasovou musí být čtyři roky trvající vyšetřování extrémně psychicky zátěžové. Takže si myslím, že by jí už prostě měli nechat na pokoji. Ty čtyři roky stresu z trestního stíhání jsou za ty nezdaněné dárky, co dostávala - to jediné, co jí opravdu prokázali - totiž dostatečným trestem.
