Velká platová řež po česku aneb Když se kvůli výdělkům pro lidi ukazují svaly. Ale jen ty kolem pusy
Dění okolo platů v České republice začíná eskalovat. Odborová centrála vyhlásila požadavek na růst výdělků v příštím roce o 8 až 10 procent i v soukromých firmách. Hospodářská komora ve své reakci vyzvala odbory, aby přestaly urážet firmy a podněcovat nenávist vůči nim. Svaz průmyslu a dopravy označil výzvu odborů za „předvolební nátlak“. Znesváření kohouti si tak vzájemně pročechrali pérka a zakokrhali na sebe. Ale to je asi tak vše.
Tím v žádném případě nechci říci, že licitování o platech na příští rok skončilo. Nikoliv, bude pokračovat, a to třeba ještě i mnoho týdnů. Akorát výše jmenované instituce už u toho nebudou asistovat, nebo jim budou jen zpovzdálí přihlížet. Své už k tomu řekly a tím jejich role končí. Jejich silácká prohlášení musíme spíš vnímat jako připomenutí a tak trošku ospravedlnění jejich holé existence.
Připomeňme, že v České republice je v odborech soustředěno maximálně 350 tisíc zaměstnanců, což je v poměru k celkovému množství pracujících lidí malý zlomeček. Hospodářská komora či Svaz průmyslu a dopravy sice sdružují tisíce firem, ale velká část v nich se jen pasivně veze a svoje vize na formulování hospodářské či daňové politiky od nich nikdo nikdy neslyšel. Jejich šéfové sice dvakrát do roka vyplní nějaký dotazník či přijedou na oblastní či oborový sněm, ale tím jejich aktivita skončí.
I přes chabou aktivitu členstva či omezenou členskou základnu svých institucí se však jejich šéfové činí. Mnohdy se tváří, jako by mluvili pomalu za půl republiky a sami seděli ve vládě. Proto jejich prohlášení je potřeba brát s velkou rezervou.
Nebo si snad myslíme, že když odbory vyhlásí požadavek na růst platů o 10 procent, tak jim všichni vyhoví? Jistě, v mnoha firmách se bude přidávat. Ale kvůli tomu, že se jim daří a v čele stojí šéf, který si svých zaměstnanců váží. Pak tu jsou firmy, kterým se také daří, ale jejich majitel nepřidá nikomu ani korunu nebo jen pár stovek (i když by mohl mnohem více) a místo toho si koupí novou jachtu a svým dětem nechá postavit velké domy za městem. To jsou pak ty firmy, které jsou odbory uráženy, jak míní prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý?
Jistě, pak tu je fůra firem, které dnes platí výrazně pod průměrnou i mediánovou mzdou. Přidat deset procent je pro ně skutečně problém. Ale je žádoucí, aby v Česku fungovaly firmy, které skoro třicet let po revoluci neumí dosáhnout takového obratu, aby uměly důstojně zaplatit své lidi? Jak z takových platů zaplatit důstojné fungování takového zaměstnance, který má třeba i rodinu? Nezapomínejme, že ceny se mění a většinou jen směrem nahoru.
Je příznačné, že se do platového sporu odborů a firemních svazů nezapojili politici. Je to logické, protože oni mohou ovlivnit maximálně podobu minimální mzdy. Jinak do výše výdělků nemají co mluvit. Ano. Výši čistých výdělků politici mohou ovlivnit skrze změny v dani příjmů či výši pojistných odvodů, ale tím je jejich pole působnosti vyčerpáno.
Nicméně zatímco politici mají možnost upravit alespoň výši daní či odvodů, odbory či hospodářské svazy nemohou ani to. Tyto instituce sice mohou pořádat konference, demonstrace či chodit řečnit do televizních diskusí. Na konečné výši platů se však musí zaměstnanci dohodnout sami se svým šéfem.
V dnešní době pro růst platů hraje solidní růst ekonomiky a nedostatek pracovních sil. Ale vězme, že pokud by takto příznivé faktory nebyly, nekonal by se ani nárůst platů. Firmy vědí, že jsou okolnostmi přitlačeny ke zdi, a proto musí rozevřít svoje měšce. Až ekonomika ochladí a nezaměstnanost stoupne, peníze se přidávat nebudou.
Celý problém platů v České republice je podle mne ovlivněn něčím jiným. Za posledních 25 let se tu ustálily takové podmínky, že Češi jdou do práce a žbrblají, ale když přijde na věc a mají se za svá práva trošku poprat, stáhnou ocas a raději se drží toho mála, co mají. Zaměstnavatelé to vědí a kdyžtak pohrozí davem náhradníků, kteří čekají za dveřmi. Mezi zaměstnanci a šéfy se proto podařilo vykopat velice hluboký příkop, a pokud se někdo snaží tento letitý status quo nabourat, druhá strana se hned ozve.
Grády letošním platovým hádkám dodávají blížící se volby, přitom jejich výsledek na přidávání ve firmách vůbec žádný dopad mít nebude. Celé je jedno velké divadlo, které slouží jen ke zviditelnění několika málo lidí. Ostatně, komu půjdete poděkovat/vynadat, až vám šéf zvýší/nezvýší plat?
