Babiš na pěti procentech? Posledně byly průzkumy vedle, neberme je tak vážně
Babiš na záda ODS nedýchá, kolem pěti procent se hýbe SPOZ a Véčka, třetina hlasů pro ČSSD… Ne, nezbláznili jsme se, takovou předpověď volebních výsledků nabízely průzkumy před čtyřmi lety. Necelé dva měsíce i měsíc před volbami, tedy zhruba ve stejnou dobu, v jaké se nacházíme nyní. Sekly se tehdy téměř ve všem, voliči stihli do října změnit postoje, a jak to dopadlo, už víte. Děsit se (či radovat, podle vkusu) nad průzkumy letos je zatím předčasné.
Minulé volby do poslanecké sněmovny se konaly v téměř stejném termínu, jaký byl přiřazen těm letošním. Zatímco v roce 2013 se předčasně tetelili sociální demokraté s TOP 09 či dnes již téměř nuloví Zemanovci, letos se necelé dva měsíce před volbami na svá poslanecká křesla třesou Piráti a na to premiérské Andrej Babiš. Posledně se průzkumy mýlily zásadně a nebyla to ani chyba agentur – podstatná část voličů se prostě rozhodla až pár dnů před vstupem za plentu.
Právě Babiš, kterého poslanci před pár dny vydali policii ke stíhání, bývá s pozoruhodnou jistotou označován za nadcházejícího předsedu vlády. Přestože se zdá pravděpodobné, že se jím šéf hnutí ANO skutečně stane, je třeba brát současné odhady s velkou rezervou.
Babiš i Okamura ze hry
Na konci srpna 2013 bylo zveřejněno šetření agentury Median, jež Babiše ještě řadilo do kolonky „ostatní“ – zisk jeho ANO tehdy nedosahoval ani dvou a půl procenta. Když se posuneme o pár týdnů dál, není na tom o moc lépe. V průzkumu vydaném společností STEM 16. září 2013 už sice Babiš figuruje mezi stranami, které mají skončit ve sněmovně, jeho zisk je ale pořád hraniční – lehce přes pět procent.
A nebyl tehdy zdaleka jediný, komu výzkumy připisovaly zásadně odlišné preference od těch vyjádřených ve volebních místnostech. Hnutí Úsvit přímé demokracie, tehdy ještě pod vedením Tomia Okamury, se dokonce ještě měsíc před volebním víkendem krčilo někde u 1,9 až tří procent. Naproti tomu ČSSD měla podle značné části odhadů šanci vytvořit pohodlnou vládu s komunisty, před kterou se tehdy také nejvíc varovalo.
Dalším, koho průzkumy minule podcenily, byli lidovci. Téměř nikdo jim nevěřil na návrat do sněmovny, který se jim nakonec povedl a de facto umožnil Andreji Babišovi účast ve vládní koalici. A zatím vše nasvědčuje tomu, že se v dolní komoře ještě minimálně jedno volební období ohřejí – ačkoli jde zase jen o domněnky průzkumů.
Kdo naopak musel nad rozdílem mezi průzkumy a realitou zaslzet, byla Strana práv občanů (tehdy ještě s přídomkem Zemanovci). Pod vedením hradního kancléře Mynáře dosáhli Zemanovci na pouhých 1,51 procent, přestože ve většině šetření oscilovali okolo pětiprocentní hranice. Což byla s přihlédnutím k prezidentské podpoře a masivnosti kampaně řádná blamáž.
Kolektivní údiv
Již výše zmíněná sociální demokracie naopak od minulých voleb čekala daleko víc – nepopulární Nečasova vláda se jí stala trumfem na několik použití. Přestože se Bohuslav Sobotka nakonec stal premiérem, dnes vidíme, že právě tehdejší (dost možná na nějakou dobu poslední) vítězství ČSSD se stalo začátkem jejího konce v pozici nejmocnější parlamentní síly.
Při pohledu na všechna ta čísla se nabízí otázka, proč KDU-ČSL tak brzy potopila koalici se STAN. Pár dnů po jejich „rozvodu“ se objevil průzkum připisující lidovecko-starostovské koalici jen o půl procenta méně, než kolik by spojenci na účast ve sněmovně potřebovali. A to bylo ještě dlouho před začátkem hlavní části kampaně, ve které se teprve měla spolupráce pořádně představit.
Zkrátka se letos všemi těmi průzkumy zkusme tolik neřídit. Až se budete za pět týdnů dívat na překvapené tváře politiků a komentátorů popisujících další volební „šoky“, vybavte si, zda se posledně divili stejným způsobem. A nebuďte překvapení, až bude realita zase úplně jinde než průzkumy.
