Změny příjmení žen po svatbě jsou genderově nepřijatelné!
Že jsou feministky tak neschopné, že si nevšimnou poslední oblasti, kde systematicky ze zvyku dochází k diskriminaci žen, mne nepřekvapuje. O to více jistě překvapí feministky, že na hanebný útlak žen pramenící ze středověkého zvyku upozorňuje mužský šovinista z falického Reflexu.
Česká republika není stran ženských práv úplný zapadákov, jak by se mylně mohlo zdát při četbě ženských časopisů. Ženy jsou mnohem více než za časů Babičky Boženy Němcové rovnoprávné mužům. Namátkou uvádím: Ženy mají volební právo, a to i ve dnech před menstruací. Nevěsty si vybírají své ženichy, pozdější manžele, samy, bez toho, že by jim ženicha přidělil otec na základě vlastního rozhodnutí. Ženu si nesmí koupit v supermarketu ani zletilý zájemce a vdané ženy smějí mluvit s cizími muži i bez přítomnosti manžela a nemusí při tom klopit zrak. Stejně tak si na rozdíl od Babičky Němcové nemusí po svatbě zakrývat na veřejnosti vlasy šátkem. Takže nejsme sto let ne za opicemi (to by bylo nekorektní vůči primátům), ale sto let za barbary a falokraty.
Přesto na nás dnes a denně přes obrazovky televizorů a počítačů, přes stránky tisku i mluvené slovo z rozhlasu útočí hrubá diskriminace žen a nepřijatelné, genderově nevyvážené a šovinistické vyjadřování. Konkrétně všude tam, kde zaznívají plná jména dospělých osob, dochází k výrazné diskriminaci žen. Nevěříte? Tak pojďme kousek do historie! Do historie toho, jak žena neměla v české maloměšťácké společnosti nárok ani na vlastní jméno!
Už od dob, kdy se zavedla příjmení, panoval v Čechách machistický nešvar, že žena po svatbě ztrácela své jméno. Pro názornost uvedu dvě zcela neutrální jména, nechci dělat hloupé vtipy. Takže paní Květa Mrázková si vzala pana Romana Pištěka. A od nepaměti se v Čechách stávalo, že po svatbě se paní Mrázková začala jmenovat Pištěková, a bylo po ptákách. Její identita za svobodna, příjmení jejích dívčích let byly navždy ztraceny – jako by její ženská identita před svatbou neměla žádnou hodnotu! Tedy dikriminace jak z učebnice.
Krátce po revoluci se začaly množit případy, kdy se po svatbě emancipovaná žena z našeho příkladu začala podepisovat Květa Pištěková Mrázková. To je sice o chlup lepší, ale pořád je tam to ponižující „ová“, které navozuje asociace posesivní přípony „ova“. Jako by paní Pištěková byla Pištěkova. Ne, ona není vlastnictvím svého manžela, ale svébytnou lidskou bytostí! Snad i proto se od přelomu tisíciletí objevuje čím dál častěji, že si manželka nechává dívčí jméno a k němu si bere nepřechýlené jméno manžela. Květa Pištěk Mrázková. To už respektuje její předsvatební identitu, to z ní nedělá majetek manžela a neuráží to. Ale je to pořád sprostě genderově nevyvážené.
Proto je třeba vyvinout maximální úsilí, aby bylo úředně nařízeno, že po svatbě si musí změnit jméno i chlap. Manželé by si měli vyměnit nepřechýlená příjmení. Takže manželem Květy Pištěk Mrázkové by byl Roman Mrázková Pištěk. Jedině takové uspořádání jmen ukončí letitou diskriminaci našich žen v oblasti nazývání. Proto žádám Gender studies, aby neprodleně začaly jednat.
