V účtenkové loterii nejspíš nic nevyhrajete, stát však zadarmo získá spoustu cenných údajů
Již za necelé dva týdny v České republice odstartuje účtenková loterie. Stát si od ní slibuje omezení šedé ekonomiky a lepší výběr daní. Pomoci mu k tomu mají běžní lidé, kteří budou elektronicky posílat vybrané údaje z obdržených účtenek. Na nepatrný zlomek z nich se usměje štěstí a vyhrají „pár korun“. Ti ostatní nevyhrají nic, ale státu zcela dobrovolně prozradí řadu informací včetně svého telefonu či e-mailové adresy. To je dobrý byznys, ne?
Nikomu nechci nasazovat psí hlavu jen kvůli tomu, že se bude účtenkové loterie účastnit. Takových lidí budou tisíce, možná desítky či stovky tisíc. Ostatně Sportku nebo na fotbal či hokej sází denně desetitisíce lidí. Češi jsou zkrátka soutěživý národ a když jde ve hře ještě navíc o možnost získat peníze, zájem úměrně narůstá. Potud je vše pochopitelné a tak nějak v pořádku.
Mezi Sportkou, sázením v Tipsportu či Fortuně a na druhé straně účtenkovou loterií jsou ale znatelné rozdíly. Zatímco v prvním případě stát před sázením varuje a poukazuje na jeho návykovost (stejně jako u cigaret či alkoholu), v případě druhém takřka lidi burcuje, aby se tohoto – řekněme – „softhazardu“ ve velkém účastnili. Stejně jako tradiční sázkové společnosti lidem prezentuje, co všechno mohou vyhrát. Ačkoliv většina výher je opravdu nepatrných, zbylých několik výher (v řádu stovek tisíc korun či v podobě osobního automobilu) už zajímavých skutečně je.
Nerad bych tu planě prognózoval, ale lákadlo účtenkové loterie mnoha lidem brzy zhořkne. Vezměme si, že obchodníci každým měsíc vydají i stovky milionů účtenek. A pokud by jich lidé přihlásili do každého slosování jen nepatrný zlomek z nich – například třeba dvacet milionů měsíčně – pravděpodobnost výhry bude vskutku mizivá. V každém losování se bude totiž rozdávat „jen“ 21 025 výher. Každý ať si pak spočítá pravděpodobnost. Ta se navíc bude snižovat úměrně rostoucímu počtu přihlášených účtenek.
Přesto ani tato vskutku malá pravděpodobnost výhry mně nevadí. Přestože lidi budou k soutěžení masírováni spodem horem, zleva zprava, bude jen na nich, zda se soutěže zúčastní. Pokud přijdou loterii na chuť a budou pravidelně soutěžit, ani proti tomu nelze nic namítnout.
Nicméně by měli vědět ještě něco. Aby se mohli se svými účtenkami do soutěže přihlásit, budou se muset registrovat na internetu (nebo je poslat skrze aplikaci v chytrém telefonu). Nyní ještě není zcela přesně známo, co vše budou muset uvést, ale nejčastěji je zmiňováno číslo mobilního telefonu a e-mailová adresa (dále pak údaje o obchodníkovi včetně času vystavení dokladu). Provozovatel soutěže tak získá ohromnou databázi telefonických i e-mailových kontaktů, které se pak jednou mohou „nějakou divnou náhodou“ či „nedopatřením“ dostat do ruky jiných soukromých firem a jejich telemarketingová oddělení pak mohou rozjet kola na plné obrátky...
Skrze zadané údaje pak provozovatel loterie zkontroluje, zda byla platba skutečně zaevidovaná. Domnívám se, že při detailnějším rozkliknutí se pak i dozví, co bylo předmětem útraty, tedy zda oběd v restauraci či tankování u čerpací stanice. Velice detailně se pak třeba dozví, že pan XY byl pětkrát za soutěžní období v supermarketu a koupil si alkohol či cigarety, nebo že nakupuje jídlo jen v akcích či naopak chodí každý den do poměrně drahých restaurací na večeři.
Nerad bych zde maloval čerta na zeď, ale v situaci, až třeba jednoho krásného dne dojde k propojení vícero (nyní zjevně nesouvisejících) databází, stát se skrze loterii dozví, že jiný pan YZ kupuje pravidelně alkohol a platí ho kartou z účtu, na kterou mu chodí sociální dávky či přídavky na děti. Může pak přijít zásah příslušné složky veřejné moci. Bobtnající databáze nabídnou miliony různých statistik a přehledů, které sice někomu poslouží jako dobrý materiál pro bádání, v rukou jiných může dojít k jeho zneužití. Modelově jde o věc blížící se úvahám o zrušení hotových peněz. A o to tu právě jde. Lidé pod vlivem vidiny výhry mohou ztratit zábranu a prozradí i to, čemu se v jiných situacích urputně brání.
Stát hodlá do své účtenkové loterie na výhry investovat 65 milionů a očekává, že na tom ještě vydělá. Tedy že použité peníze získá z vyššího výběru daní z přiznaných tržeb nebo z pokut, když odhalí, že někdo s vydáváním účtenek „lajdá“. Z tohoto pohledu je 65 milionů korun za rok opravdu směšná částka a chce-li hrát stát opravdu férovou hru se svými lidmi, měl by být jackpot mnohem vyšší. Protože jsou to lidi, kdo budou ve velkém suplovat práci daňových úředníků, kteří ročně stojí erár stamiliony či miliardy korun.
Účtenková loterie má i jiná „ale“. Například z ní budou vyloučeni ti, kteří nemají internet nebo chytrý telefon. Staré babičky se s touto technikou budou asi hodně těžko sžívat, přitom i ony budou chodit do obchodů. Na druhou stranu ještě ani není definován způsob kontroly účtenek. Co když někdo do systému nahraje účtenku se špatným FIK kódem? Bude ho někdo kontaktovat, aby ji opravil nebo bude automaticky vyřazena ze hry? Nebo si někdo došlápne na provozovatele příslušného zařízení? Celý systém otevírá dveře i pro tradiční českou hravost a švejkovství, kdy při smyšlené e-mailové adrese a koupené SIM kartě může mít každý člověk i desítku fiktivních identit. Nepůjde mu o výhru, ale do systému bude nahrávat schválně špatné údaje, až jej zaplevelí.
Do startu tohoto velkého projektu, s nímž spojil své jméno někdejší ministr financí Andrej Babiš, zbývá už jen pár dní. Nechme se tedy překvapit, jak to celé dopadne. Osobně se domnívám, že po počátečním „obstojném“ výsledku zájem o loterii rapidně opadne. Pravděpodobnost výhry je opravdu nízká a řadu lidí to brzy přestane bavit. Ale to už bude po volbách a třeba už po Novém roce ani nebude důvod, proč v této „líbivé“ hře pro lidi dál pokračovat.
