Havloidi se vrhají z mostu. Lid na Facebooku nechutně oslavuje smrt Jana Třísky
Nepamatuji se, kdy jsem naposledy psal o něčem tak neslýchaně odporném, nechutném a trestuhodném, jako je téma tohoto komentáře. Nechápu, co za jedince tvoří facebookovské posty naplněné nenávistí, zlobou a posměchem na adresu právě zesnulého Jana Třísky. Ale hluboce se stydím, že autoři těch příspěvků mají občanství této republiky.
Když zemřela Margaret Thatcherová, viděl jsem v televizi lůzu z birminghamských squatů tančit na ulicích, jak oslavovala její smrt. A byl jsem opravdu šťastný, že jsem nikdy nic podobně nechutného v Česku neviděl. Když nyní tragicky zemřel Jan Tříska, rozjela se po sociálních sítích tak nechutná kampaň oslavující a zesměšňující jeho smrt, že se hluboce stydím za své spoluobčany.
„Havloidi se vrhají střemhlav do Vltavy. Je to na dobré cestě!“ napsala si na Facebook uživatelka Šárka Vlachová v neděli večer, kdy médii proběhla zpráva o tragédii, která postihla Jana Třísku. Po pádu z Karlova mostu byl vážně zraněn a bojoval v nemocnici o život. V osmdesáti letech ohrožuje život každé vážné zranění — takže bylo jasné, že je pan Tříska v opravdu velkém maléru. Přesto to paní Šárka Vlachová chápala jako pozitivní zprávu.
Podíval jsem se jí na profil — není už úplně nejmladší, leč udržovaná, prý nezadaná, ale docela normálně vypadající paní. Přesto oslavuje, že zemřel Jan Tříska. Dalo by se říct, že jedna vyšinutá žena oslavuje neštěstí druhého, protože je naplněna zlobou a nenávistí. Ona ovšem není sama... Pročítám příspěvky pod jejím postem a těch hyen, co z neznámého důvodu oslavují tragédii, jsou desítky:
Jiří Hanák Ing.: „Šárko, skvělé!“
Radek Pavelka: „Tak to je suprový!“
Pavel Čech Horun: „Skvěle napsané. Bohužel se vrhají v malém počtu.“
Tyto doslova blitky nepřestaly ani pětadvacátého — když Jan Tříska svým zraněním podlehl:
Jaroslava Hábltová: „Copak komediant dokázal, půl života byl v prdeli a zbytek za moc nestál.“
Marian Vacval: „Neznám ho, jen povrchně z filmů. Nicméně normální a střízlivý člověk prostě jen tak do řeky z mostu nespadne :-).“
Gutik Ch: „Šárko, přesně tak to cítím, bude se mně lehce spát. Pokud by tam skočil patnáctiletý puboš, tak to beru, že se chce zviditelnit, ale starý, osmdesátiletý kavárenský povaleč se nedá ani komentovat.“
Nedalo mi to a napsal jsem paní Šárce. Náš dialog se rovnal dialogu s dubem. Ta paní představuje cosi, čemu se v klasické literatuře říkalo „tupost s býčím čelem“.
RX: „Co jste prosím za člověka, že si děláte legraci z něčí smrti a radujete se nad smrtí známého umělce? Kde se ve Vás bere tolik zla?“
ŠV: „Ani Vy jste nepochopil? Jiří, ten koment nebyl adresný panu Třískovi, ale lidem souznějícím s prezidentem Havlem. Což pan Tříska bezpochyby byl. A druhá část komentu, ,je to na dobré cestě‘, byla mířena na změnu v politice ČR. Dříve se lidé za nedobroty házeli do Vltavy, protože chtěli změnu k lepšímu. Každopádně ve chvíli, kdy jsem to psala, pan Tříska žil a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl zemřít. Koment opravdu o smrti kohokoliv nebyl.“
RX: „Nemluvíte pravdu — kdyby tomu bylo tak, jak říkáte, tak byste po smrti pana Třísky ten příspěvek smazala a omluvila se.“
ŠV: „Příspěvek byl napsán v době, kdy jsem reagovala na nějakou skutečnost. A tak byl i většinou těch, co to četli, pochopen. Bouře nenávisti se strhla až poté, co pan Tříska zemřel a dostal pro některé jiný náznak významu. Smrti starého muže se rozhodně nevysmívám. Koment nebyl o starém muži ani o smrti. To, že to leckdo nepochopil, je špatné, ale není takových je na FB víc.“
Jasně. Kecy, kecy a kecy. Příspěvek nesmazala samozřejmě ani po našem rozhovoru. Ale její formulace „není takových je na FB víc“ mne naplnila přesvědčením, že to má paní Šárka fakt těžký. Ale bez ohledu na její zjevné psychické problémy je to, co předvedla se svými kamarády na Facebooku, nejčistší hnus, který jsem zatím na sociálních sítích viděl. A zajímavé je, že ty cynické kreatury oslavující smrt starce, jenž nikomu neublížil, vypadají na profilovkách jako úplně normální lidé.
