Sociální demokraté si jdou pro volební kopanec. Bude i pro jejich vlastní dobro
Když ještě před pár týdny premiér Bohuslav Sobotka a jeho nástupce v čele ČSSD Milan Chovanec s vážnou tváří prohlašovali, že ČSSD nadcházející volby vyhraje nebo „musí vyhrát“, bylo to od nich spíš gesto hráče, který hraje v kasinu u nejlepšího stolu, ale na sobě už nemá ani boty, ani kalhoty. Neboť je prohrál. Košili, motýlka a hodinky na ruce však stále ještě má, takže si okolí zatím ničeho neobvyklého nevšimlo. Tento „hráč“ se navíc tvářil, že ještě bude žetony dokupovat a od stolu se rozhodně nechystá.
Nyní už do voleb chybí necelé tři týdny a situace je úplně jiná. ČSSD už nemluví o vítězství, ale o jakési čestné porážce, která ji nesrazí na úplné dno a možná ani neodsune z jednání o budoucí vládě. Média na základě zákulisních drbů z ČSSD v této souvislosti nejčastěji skloňují laťku 15 procent, která je pro sociální demokracii hranicí mezi ještě jakž takž úspěchem a propadákem.
ČSSD si nyní prochází něčím podobným, jako před čtyřmi lety ODS. Ale tento očistný a ozdravný proces není tak brutální. Nezapomínejme, že před čtyřmi lety v ODS uštvané skandály a ideovou vyčpělostí panovala vážná obava, že by se strana vůbec nemusela dostat do Poslanecké sněmovny. Sociálním demokratům letos samozřejmě nic takového nehrozí. Na druhou stranu však oranžoví také mohou zapomenout na volební zisk přes dvacet procent.
Současné průzkumy (ve kterých ČSSD kolísá okolo 13 procent) je potřeba brát s velkou rezervou. K volbám totiž dorazí její nemalé voličské jádro a zisk strany by se tak mohl pohybovat spíš mezi 15 až 17 procenty. Nezapomínejme, že řada lidí si u urny vzpomene na vyšší penze, minimální mzdu nebo zvýšení platů státním zaměstnancům a jejich protlačení je především zásluhou ČSSD.
Potíž současné ČSSD je i v tom, že představuje podivného personálního kočkopsa. Dosluhujícího premiéra Sobotku už ve straně, natož v české politice snad už nikdo nebere vážně. Úřadující předseda Milan Chovanec moc není vidět a nový volební lídr Lubomír Zaorálek se snaží, co může. Svojí lidovostí řadu voličů získá zpět, ale domnívám se, že k vnitrostranickému přepřažení došlo už pozdě a některé lidi už prostě nepřesvědčí. Navíc personální politika při sestavování kandidátek také není žádné terno. V situaci, kdy se do politiky hrnou zpět lidé jako vysloužilá senátorka Alena Gajdůšková anebo pražskou ČSSD vede do voleb mladík Petr Dolínek (který jako pražský radní příliš nezabodoval), vedle něhož hesla o důstojném stáří nebo Prahy bez kamionů vypadají dost komicky, je řada lidí na rozpacích.
ČSSD nadcházející volby nevyhraje. Je ale možné, že třeba nebude ani na druhém místě. Stát se totiž může cokoliv. Otázkou pak bude, zda oslabená ČSSD bude právě tím vhodným partnerem do vlády. V minulosti totiž platilo, že pokud byla tato strana ve vládě, tak jí dominovala a měla i premiéra ze svých řad. Mnoho lidí (i v ČSSD) si nedovede představit, že by strana měla například jen tři nebo čtyři ministry.
Je rovněž otázkou, zda by pro ČSSD nebylo prospěšnější po předpokládaném volebním „nevítězství“ odejít do opozice, jak to před týdnem po volebním nezdaru deklarovala její německá sestra SPD. Strana by tak nesjpíš byla hlavní a demokratickou opoziční silou a to není málo. Následující období by pak využila k vyztužení vlastních řad a úklidu ve svých útrobách. Proměna strany by se mohla projevit už v lepším výsledku v dalších volbách. V příštím roce jsou přece komunální i senátní volby a je tedy o co hrát.
Jistě, účast ve vládě je lákavá a s podobnou choutkou bude po volbách zápasit více stran, tedy nejen ČSSD. Druhou věcí však je, nakolik by strana musela opustit svůj program a opět zklamat své voliče.
ČSSD si toho v uplynulých čtyřech letech navařila a zavařila až dost. Opakovaně živnostníky nazvala parazity, její někdejší ministr průmyslu Jan Mládek kopal spíš za privátní firmy než za obyčejné lidi, neuměla se odtrhnout od Miloše Zemana, a co je nehorší, většina z jejích někdejších slibů zůstala nenaplněna. Mladé rodiny s dětmi živoří, reforma trhu práce zůstala na papíře, ekonomice stále chybí orientace na vědu a sofistikované zaměstnavatele a v době růstu hospodářství zde byly sekány mnohamiliardové schodky. Podtrženo sečteno, volební kopanec si ČSSD zaslouží. A co víc, strana by za něj měla poděkovat. Je to totiž pro její budoucí dobro.
