Španělská ostuda: Brutální bití voličů v Katalánsku dalo separatistům do ruky zbraň hromadného ničení
Španělská vláda referendum v Katalánsku prohrála. Bez ohledu na to, jaký je výsledek a kolik se hlasování zúčastnilo lidí. Daleko více světem rezonuje neschopnost, s kterou premiér Mariano Rajoy a jeho madridský kabinet reagoval na složitou situaci a především 800 zraněných civilistů, z nichž mnohé nesmyslně a brutálně napadala policie vyslaná španělskou vládou do neklidného regionu. Katalánští nacionalisté tak dostali do rukou zbraň hromadného ničení, pomocí které mohou jednotu země rychle pobořit.
Španělsko se po nedělním chaotickém referendu o nezávislosti v Katalánsku otřásá v základech. Je přitom v podstatě jedno, že místní úřady oznámily, že pro samostatnost hlasovalo 90 procent lidí a že plebiscitu se zúčastnilo 42,3 procenta oprávněných voličů. Ostatně mnoho lidí se bálo jít volit a 92 volebních místností státní španělská policie násilím uzavřela. Jaký by byl výsledek při klidném hlasování, nikdo netuší. Každý ale už tuší, že Katalánci dostali munici, kterou k rozbití státu jistě využijí.
Je až nepochopitelné, že španělská vláda vedená Rajoyem nechala v údajně demokratické evropské zemi mlátit hlava nehlava do neozbrojených civilistů, kteří drželi ruce nad hlavou a nabízeli bezpečnostním silám květiny. Politici jsou zjevně v mnoha částech světa nepoučitelní, protože v tomto sporu povede k řešení pouze jednání. Nechutná brutalita naopak diskreditovala španělskou centrální moc a pomohla katalánským nacionalistům.
Je absurdní, že jednotky španělské státní policie a Guardia Civil, které byly vyslány do Katalánska, si dovolí mlátit i lidi, kteří je nijak neohrožovali, jen chtěli jít svobodně volit. Zraněny byly i ženy, zranění jsou i staří lidé. Je z toho gigantická ostuda.
Navíc vláda v Madridu ztratila nad situací kontrolu. Zatímco její policie a civilní garda mlátila voliče a nervózní příslušníci stříleli do lidí gumovými projektily, tak Mossos d´Esquadra (katalánská policie) většinově odmítla zasahovat. Což je rozklad bezpečnostních sil a to bývá vždy počátek rozpadu státu.
Použití síly navíc absolutně nic nevyřešilo, situaci pouze vyhrotilo. Kdyby Madrid nechal Katalánce v klidu hlasovat, podle všeho by následovala dlouhá jednání, kdyby barcelonská vláda chtěla vyhlásit nezávislost. Byla by to otázka let a případný rozchod by mohl proběhnout důstojně.
Po bouřlivé neděli se ale dá očekávat jen další konfrontace. Prostředky k tomu Katalánci mají – například stávky a občanskou rezistenci. Co bude španělská vláda dělat pak? Nasadí vojáky a tanky?
Problém možné katalánské samostatnosti je skutečně po právní stránce velmi složitý, protože španělská ústava z roku 1978 to neumožňuje. Jenže nechat bít voliče pouze proto, že chtějí hlasovat, je nedemokratické, hloupé a nebezpečné.
