Ekonom Vladimír Pikora: Evropská unie má stavět na svobodě a nebýt další žalář národů
Evropští politici nám v minulém týdnu vykreslili, co nás prý v Evropě čeká: Chystají reformu EU. Francouzský prezident tlačí na víc integrace. „Pomalí nemají právo zdržovat ty rychlé!“ prohlásil. Nemluvil ale o zrušení inkluze ve školství. Mluvil – obrazně řečeno – o tom, že kdo se málo podřizuje Bruselu, má táhnout na jakýsi okraj Evropy, kde bude na hanbě.
Další vrcholoví evropští úředníci jedou na stejné vlně. Předseda Evropské rady Donald Tusk zase připravuje harmonogram reforem o mnoha bodech. Vše má směřovat k větší hospodářské a měnové integraci zastřešené větším rozpočtem a novou funkcí evropského ministra hospodářství a financí. Kromě ekonomických záležitostí mluví politici i o společné obraně, o policii a o společných tajných službách.
Francouzský prezident mluví dokonce o tom, že do roku 2020 vznikne společná intervenční jednotka a společný obranný rozpočet.Ale chceme to vůbec?
Dokud se bavíme o obraně, rozumím tomu. Bránit se musíme. Ale někde intervenovat…? Nechci posílat vojáky do Mali, Afganistánu a jinam. Společně by se evropští politici cítili silnější a strkali by nos do ještě více zemí než dosud. Češi ale nejsou žádní válečníci, kteří půjdou šířit impérium, jak to Francie vždy dělala.
V poslední době vlastně neustále vidíme a slyšíme do pěkného balicího papíru zabalené plány, které jsou, řekněme, pod obalem hodně kontroverzní. Když Donald Tusk prohlásil: „Udělám vše, co bude v mých silách, abych udržel jednotu Evropy!“ vlastně tím řekl, že ví, jak má vypadat Evropan a co má chtít. Podobně jako Sověti „věděli“, jak má vypadat sovětský člověk.
Až na to, že pan Tusk a jemu podobní to vlastně nevědí vůbec. Ukázalo se to v neděli. Přesněji řečeno ukázalo se, že leckterý Evropan chce svobodu. To je ale zrovinka jako na potvoru jeden z těch artiklů, které pánové Tusk, Macron ani Juncker nenabízejí. Ani jeden z nich se nezastal Katalánců na ulicích proti zvůli policie.
V Katalánsku bylo policií zraněno 844 lidí jen kvůli tomu, že přišli k referendu. Jistě, bylo nelegální. Leckdo z toho vyvozuje, že tudíž lidé na ulici si zasloužili seřezat. Jenomže touto optikou byl nelegální i listopad 1989 u nás. Tak to prostě bývá, že když chtějí lidé svobodu, vládě to nevyhovuje. Vždyť stačilo výsledek referenda ignorovat. Jestliže ale proběhla krvavá policejní razie, nápadně to připomíná chování státu za diktatury.
Ta největší sranda ovšem měla teprve přijít. Ihned se našli lidé, kteří začali tvrdit, že všechny nepokoje financuje ruský prezident Vladimir Putin, protože se mu prý hodí rozpad EU. Tedy já vám řeknu, to musí být Putin vážně borec, když „dokáže“ přimět víc než dva miliony lidí, aby přišli volit a riskovali, že dostanou přes ústa... Takovou pověst nadčlověka by ani spojené píárové agentury všech zemí nezvládly vyrobit. Zdá se mi až směšné, že tomu někdo může reálně věřit. Není to náhodou trochu prostší? Třeba tak, že podobně jako v Rakousku-Uhersku chtěly národy svobodu (a žádný Putin je neplatil), chce svobodu i značná část Katalánců?
Tu jim ovšem Španělsko z logických důvodů nechce dát. Nejlogičtějším důvodem jsou vždy peníze. Katalánsko má jen 16 % obyvatel, ale tvoří 20 % HDP a 26 % všech exportů. Je technologickým tahounem země. Zde je 56 % všech španělských start-upů a 26 % výzkumu. A hlavně těchto 16 % obyvatel přináší španělskému rozpočtu 21 % příjmů. Bez Katalánska by Španělsko asi brzo zbankrotovalo, protože za posledních deset let dramaticky zvýšilo svůj dluh k HDP. Z 35,5 % vyskočil na 99,4 % HDP. Pro představu: my máme dnes ve stejné metodice dluh jen 37 % HDP.
Proč o tom mluvím? Protože evropští politici mluví o integrované Evropě. Téměř jako by mluvili o jednom národu, jako se kdysi mluvilo o Čechoslovácích či Jugoslávcích. Jenže ve skutečnosti staví na drolících se základech. Evropané v průměru nechtějí víc integrace. Katalánci či Britové to ukázali. Víc integrace chtějí totiž hlavně politici, kteří díky integraci získají i větší moc, víc úřadů, víc byrokracie, víc rozpočtů, víc podřízených úředníků, víc přerozdělování.
Nezapomínejme, jak nám francouzští prezidenti už několikrát v posledních letech doslovně vzkázali, že jsme měli možnost držet ústa a krok. Macron teď mluví o Evropské komisi, která bude mít jen patnáct členů. V EU je 28 zemí. Dostane se ČR mezi těch 15 jako malá a chudší země? Sotva.
Macronova vize společné Evropy je špatnou vizí proto, že staví na úředníkovi. Kdyby stavěla na osobní svobodě, odstraňování regulace, úřadů, úředníků a hranic mezi národy, dávala by smysl.
