Zítra bude hustě sněžit: Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl o blížící se krizi
Vladimír Pikora napsal pro Reflex zajímavý text o rizicích možné příští finanční krize. Dovolím si k němu pár poznámek.
Velké finanční krize se vyznačují jedním společným znakem. Přicházejí v okamžiku, kdy je vůbec nikdo nečeká, články o jejich možném příchodu – jako ten v Reflexu – se nepíší a ekonomové před riziky prakticky nevarují. Proto jsou jejich dopady tak ničivé. Koneckonců nevybavuju si, že by pan Pikora něco tušil či říkal o přicházející krizi 2008. Již před nějakou dobou proto přešel na opačnou stranu a nyní varuje před krizí systematicky, aby se příště tak říkajíc „nespálil“. Tuhle pozici ve veřejném prostoru jinak zabírají ekologičtí alarmisté děsící neměnnými prognózami o konci světa kvůli přelidnění či vyčerpání zdrojů. Mezi skutečnými ekonomy je však tato poloha zatím zastoupena řídce.
Pravda, Američan Nouriel Roubini nebo „doktor Zkáza“ Marc Faber takto před blížícím se zhroucením finančního světa systematicky varují celá léta. Roubinimu to vyšlo v roce 2008 – ale z praktického hlediska je to bezcenné. Pokud budete každé ráno předpovídat husté sněžení, někdy nutně budete mít pravdu. Ale oblékat podle takových předpovědí děti celý rok do školy bych vážně nechtěl.
Přehřívání
To vůbec nesouvisí s běžným hospodářským cyklem, který tady s námi byl a bude. Ekonomové se jen neshodnou v tom, kdo jej způsobuje. A zda třeba centrální banky či vlády tyto cykly zesilují, či tlumí. Řekl bych, že může v různých okamžicích platit obojí.
Nepodceňuji v nejmenším signály přehřívání, nicméně před krizí jsme v naší zemi rostli o skoro sedm procent a mysleli si, že máme na víc. Dnes všichni mluvíme vyděšeně o přehřívání a dýchavičnosti, když rosteme ani ne o pět procent, a kolega Pikora sděluje, že tohle přece nemůže trvat dlouho. Dle něj bohatneme nyní příliš a příliš rychle? Je zajímavé, jak se změnila očekávání o udržitelném bohatnutí naší země za necelých deset let.
Právě růst, bohatnutí a neexistence setrvalé deflace znamenají, že i vyšší absolutní dluhy mohou být nakonec snáz, ne hůře splatitelné. Neudržitelné zadlužování je samozřejmě problém. Je ale pikantní, že v jiných periodicích před dluhy „strašící“ pan Pikora napadá snahy ČNB bránit nárůstu neudržitelného dluhu na bydlení stanovením limitů na velikost úvěru k hodnotě zástavy.
Zvýšit úroky?
Dělají chyby centrální banky? Jistě, jsou v nich lidé. Ale též se umějí z chyb poučit. Sláva světu, že neposlouchaly destrukcionistické rady a že skutečně snížily úrokové sazby po roce 2008 a někde nakonec přistoupily i k nekonvenčním nástrojům. Anglosaský svět, který začal měnové uvolnění dříve, se z útlumu též dříve vyhrabal. Pokud by se z minulých finančních krizí v tomhle centrální banky nepoučily, celý vyspělý svět by dnes vypadal jako Řecko. S deflací, krizí a letitým poklesem poptávky a produkce. K tomu klesající reálný příjem a lidé neschopní splácet své závazky. To se mohlo stát i u nás. Že k tomuto scénáři ve světě nedošlo, je nejen, ale do značné míry zásluha centrálních bank, včetně té české. Jaký plán navrhoval Pikora? V krizi úrokové sazby zvýšit?
A drobnost závěrem. Kolega Pikora je nejen „nezávislým ekonomem“. Též má významné postavení v dozorčí radě státní České exportní banky, jež řeší nemalé problémy se svými úvěry z minulosti. Ty nesouvisejí s měnovou politikou ani stavem finančních trhů. Místo hraběcích rad centrálním bankám by mu slušela nějaká opravdu účinná doporučení, co s touhle existující nehypotetickou hromádkou potíží své instituce dělat, když už jej právě za to stát platí. Na takový komentář se moc těším.
Autor je viceguvernér ČNB
