Obvoďáci budou stávkovat. Mají pravdu!
Je málo profesí, jejichž služeb užívám opakovaně a dlouhá léta. Na prvním z míst asi — kromě řidičů tramvají — bude moje obvodní paní doktorka. Chodím k ní zhruba každé dva měsíce a s tím, jak se rozhořely ekonomické boje praktických lékařů, mám najednou potřebu se jak jí, tak celé její profese zastat.
Existují blbá povolání — třeba popelář — a pak povolání dobrá, prestižní, náročná, složitá a dlouhá studia vyžadující. Třeba lékař. Mezi lékaři existují blbé specializace. Třeba obvoďák, správněji praktický lékař. Myslím, že je to jedna z nejtěžších a nejpotřebnějších medicínských specializací, a to, jak hanebně je obvoďák odměňován za svou extrémně psychicky a odborně náročnou práci, je skutečný skandál.
Minulý týden proběhla demonstrace praktických lékařů ve Žlebech na Kutnohorsku. Předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka vysvětlil novinářům, co vlastně chtějí a za co demonstrují: Vadí jim dlouhodobé podhodnocení ambulantní péče a její tristní stav, jemuž podle něj ministerstvo zdravotnictví nevěnuje pozornost. Lékařům nejvíce povinnost předepisovat recepty jen elektronicky, jak má být od příštího roku nařízeno, a to, že se na ně od příštího roku bude vztahovat EET.
Protestují také proti tomu, že úhrady práce praktických lékařů od zdravotních pojišťoven mají příští rok stagnovat. Ministerstvo prý nepřidává na platbách obvoďákům, ale především nemocnicím. Tyhle požadavky chtějí podpořit stávkou, která se má konat tuto středu, osmnáctého října. Nebudou jeden den ordinovat. Podpoří je praktičtí lékaři pro děti a dorost a ambulantní specialisté, kteří také uzavřou své ordinace. A já — protože nemám ordinaci a nemám co zavřít — na podporu té stávky alespoň píšu tento text.
Důvody jsou dva: V současném návrhu úhradové vyhlášky praktikům hrozí meziroční pokles úhrad od pojišťoven. Ty činí asi sedmdesát procent příjmů ordinace. Základní sazba je 48 až 54 korun za pacienta a měsíc, nejvíc se platí za děti a starce. Zbytek, asi třicet procent příjmů ordinace, činí úhrady pojišťovny za vykonané úkony, případně přímé platby za vystavení nějakého potvrzení. Takže většina příjmu praktické ordinace by měla v době, kdy se rozjíždí inflace, kdy se zvyšují výdaje do podinvestovaného zdravotnictví, snížena.
To je naprostá nehoráznost, protože práce praktika je nesmírně náročná, klade před lékaře neustále otázky, co vlastně pacientovi je, jak ho má směrovat, protože na výsledky komplikovaných přístrojových vyšetření musí počkat — nejprve je potřeba určit, na které přístroje ho má poslat, odkud pramení obtíže, což vyžaduje obrovskou dávku znalostí, praxe a empatie. A uvědomme si, že obvoďák má práci kromě výše uvedeného komplikovanou neustálou nutností přijímat pacienta v celé jeho lidské roli, fungovat jako rodinný lékař, což vyčerpává duši.
Chirurg vidí z pacienta jen ten žaludeční vřed a pak pár minut na vizitě. Obvoďák denně vyslechne deset příběhů nemocných stařenek, musí se angažovat lidsky, účastí, což je vyčerpávající a duši žeroucí. Praktik je proto více než specialista ohrožen vyhořením. Najít dobrého praktika je v Praze problém a je výhra, když se zadaří. Do prvosledových ordinací se totiž mladým lékařům opravdu nechce.
Druhý důvod je EET. Za těch asi šest let, co chodím k mé paní doktorce (umřel mi praktik, co se o mě staral předtím), jsem u ní byl, odhaduji, čtyřicetkrát. Z toho osmatřicetkrát na pojišťovnu a dvakrát pro nějaké placené potvrzení, kdy jsem zaplatil řádově stokoruny. Objem hotovostních plateb inkasovaných lékaři je zanedbatelný, tvoří pár procent příjmu ordinace, jež si ovšem musí sama hradit nájem, mzdu sester, energie, plyn, přístroje, jejich kontroly a údržbu a milión dalších povinností podnikatele, jímž privátní praktik je. Takže nechat se buzerovat ještě zavedením EET je už poslední kapkou k zavírání ordinací, které znesnadní dostupnost zdravotní péče první linie o řád.
Ve středu budu našim obvoďákům, a mé paní doktorce zvlášť držet palce, protože jinak jejich stávku podpořit neumím. Považuji ji však každopádně za oprávněnou a správnou.
