Proč máme málo soudců mužů? Není to diskriminace?
Mezi klíčové pozice v každém demokratickém právním státě nepochybně patří post soudce. Soudce není jen tak obyčejným právníkem, či dokonce státním úředníkem. Nepochybně je to významný ústavní činitel.
Ačkoliv na význam soudců veřejnost leckdy neoprávněně zapomíná, jsou muži a ženy v talárech pro plnohodnotné demokratické fungování státu možná významnější než kdejaký poslanec či senátor, o nichž se hovoří a píše naopak snad až příliš.
Nerovnost pohlaví
Takřka obden čteme, jak je málo v politice žen a že by bylo dobré to napravit. Nejlépe povinnými kvótami zabezpečujícími jejich vyšší participaci v Parlamentu.
Pozor, málokdo si ovšem současně uvědomuje, že aktuálně v ČR máme dvojnásobek soudkyň oproti počtu soudců-mužů. Je dobře, že je tento fakt ve veřejné diskusi opomíjen? Proč tato nerovnost nechává klidné zástupce různých „genderových neziskovek“? Proč o ní ve veřejném prostoru nehovoří humanitní vědci tak často, jak se píše o absenci žen v našem Parlamentu či vládě?
Pakliže máme v ČR dělbu moci – moc zákonodárná, výkonná a soudní –, táži se důrazným hlasem, proč se s požadavkem na rovnost pohlaví na důležitou moc soudní zapomíná.
Laik si možná a conto feminizace justice řekne: To je dědictví komunistického režimu. Chyba lávky, nejen že máme skoro 30 let po pádu minulého režimu, ale advokát Jan Vučka si správně povšiml, že jmenování nových soudců přitom tento stav zachovává i v posledních letech. Pomyslné jaro v rámci rovnosti pohlaví tedy nevidět.
Konkrétní čísla, aby si čtenář nestěžoval, že je v tomto článku tzv. vařeno z vody, tedy že se jen něco domnívám, že tomu tak je:
10. 3. 2016 jmenováno 11 soudců a 24 soudkyň
24. 8. 2016 jmenováno devět soudců a 24 soudkyň
18. 1. 2017 jmenováno 11 soudců a 22 soudkyň
21. 6. 2017 jmenováno 11 soudců a 23 soudkyň
7. 9. 2017 jmenováno devět soudců a 19 soudkyň
Spolu s právníkem Vučkou zastávám názor, že aby soudy plnohodnotně plnily svou úlohu při hledání spravedlnosti (tedy aby neplatilo okřídlené: Na soud se chodí pro rozsudek, ne pro spravedlnost), není dobré, aby byla takto nerovně a vlastně i nespravedlivě zastoupena obě pohlaví na soudech.
Jde zejména o to, že by se genderově vyrovnanější justice mohla lépe a spravedlivěji vcítit do legitimních potřeb anebo i způsobů jednání obou pohlaví. Které z povahy věci i od prapodstaty přírody či Boha nejsou a nemohou být totožné.
A naopak pokud se někdo domnívá, že pohlaví soudce nemá vliv na jeho rozhodování, tak by se měl logicky zasadit o to, aby tato kritéria nebyla vyžadována ani pro další pilíře moci ve státě – tedy pro moc zákonodárnou či výkonnou.
Komplexně uvažující člověk přece nemůže chtít, aby se někde kritéria rovnosti uplatňovala a jinde nikoliv. Zejména pokud bereme pilíře moci ve státě jako rovnocenné.
Autor je právník a publicista
