Newyorské metro: Dámy a pánové, začíná diktatura menšin!
Dámy a pánové – toť fráze, kterou bylo zvykem oslovovat dav. Ať už se jedná o dav návštěvníků opery, dav nakupující v obchodním centru nebo dav cestující metrem. Toto označení je však alespoň v New Yorku minulostí, protože by mohlo urážet některé cestující v genderové krizi. Blbneme na kvadrát, až si tu naši civilizaci úplně rozložíme.
Londýnské metro nedávno zavedlo změnu oslovení cestujících. Místo tradičního „dámy a pánové“ začali cestující oslovovat „vážení cestující“, aby to neuráželo transsexuální osoby. Jak se západní metropole přetahují o to, kdo udělá v boji za politickou korektnost větší pitomost, zavedlo nyní nové a progresivistické označení i metro v New Yorku. I zde budou nově oslovovat reproduktory lidi v metru termíny „cestující“, „pasažér“ anebo bude prostě reproduktor říkat „všichni“. „Chceme zásadně změnit způsob komunikace, abychom cestujícím poskytovali jasnější a lepší informace,“ uvedl mluvčí MTA Jon Weinstein. Tato neomarxistická kravina už zcela jednoznačně zavádí teror menšiny a celá je vážným ohrožením naší vlastní identity a našeho vlastního chápání normality a společenských norem.
Pojďme se podívat na problém pomocí čísel. Je skvělé, že se v naší civilizační demokratické tradici snažíme, aby nikdo nikoho neutiskoval. Aby diktát většiny – je celkem jedno jaké většiny – neomezoval a neoklešťoval práva menšin. A opět je vcelku jedno, zda se jedná o menšiny dle barvy pleti, sexuální orientace nebo pohlaví. Prostě se snažíme, aby většina své menšiny nedusila.
Oslovení „dámy a pánové“ vychází z přírodních zákonitostí. Lidští tvorové, stejně jako všichni savci, se dělí na samce, samice a postižené, případně libozvučněji na muže, ženy a nemocné. Protože asi na deset tisíc dam a pánů připadá jeden transsexuál – podle odhadu známé sexuoložky dr. Fifkové je četnost transsexuality právě jeden ku deseti tisíci. Přitom oslovení „dámy a pánové“ transsexuály nijak neuráží, jenom je vynechává, nespecifikuje, že se obrací i na transsexuály. Není proč, protože podobně málo početných menšin cestuje v metru mnohem víc – Papuánci, lidé s Downovým syndromem či lidé měřící nad dva metry. A tihle všichni se v tom množství nemenšinových občanů jaksi ztratili.
Nyní se vše obrací. Díky jednomu transsexuálovi newyorské metro diskriminuje deset tisíc mužů a žen, aby se nedotklo citů transsexuálů. Aby se necítili vyloučení. Každý z nás má právo na určité individuální oslovení. Mám nárok na to, aby mi průvodčí, policista nebo saniťák říkal „pane“, ne aby mne oslovovali „to Doležalo“. A tak to má deset tisíc lidí, na které připadá jeden jediný člověk, který to má jinak. Přesto kvůli tomu jednomu jedinému, který si nijak nestěžuje a není mu křivděno, jen není explicitně jmenován v oslovení, stejně jako třeba zrzaví nebo dvoumetroví, měníme systém. Přesto to dnes zuřící politická korektnost chápe jako problém a na jeho řešení diskriminuje všechny.
Dříve se konkrétně neoslovoval jeden z deseti tisíc. Právě na jednoho z deseti tisíc dam a pánů mohlo toto oslovení nepasovat. Nyní, když jsme neomarxisticky zajistili rovnost úředním opatřením, jsou diskriminováni všichni. Normálního oslovení se nyní díky boji proti diskriminaci už nedostane nikomu, takže budou zcela rovnoměrně a rovnoprávně diskriminováni komplet všichni. Škoda že se toho nedožil soudruh Marx, jásal by!
