17. listopad: Babiš se před lidmi neschoval
Náš nejstatečnější politik, Andrej Babiš lidově zvaný Pán vuřtů, důstojně oslavil výročí 17. listopadu, kdy v České republice začala všelidová revolta proti lidem, jako je on. Vydal se položit věnce k památníku na Národní třídě tak brzo ráno, že byla skoro jistota, že se nepotká s protestujícími občany.
17. listopadu 1989 jsem dostal na Národní třídě před hubu. Mlátili nás tam komunističtí vojáci a fízlové, samozřejmě dirigovaní Státní bezpečností. Jeden z cílů revoluce bylo, aby estébácké kreatury konečně, po čtyřiceti letech komunistické totality, vypadly od koryt. Proto jsem samozřejmě chtěl jít i na letošní oslavy listopadového výročí zavzpomínat, jak se nám to před těmi skoro třiceti lety (ne)povedlo.
A samozřejmě ze všeho nejvíc mne zajímalo, kdy se půjde na Národní třídu předvádět agent Bureš, krycím jménem designovaný premiér. Takže jsem první lehký šok utrpěl již listopadu šestnáctého. Když jsme si dělali na sedmnáctého s fotografem itinerář, s nemalým překvapením jsme zjistili, že pan Babiš má pokládat u památníku věnce v sedm hodin třicet minut ráno. Přišlo mi to opravdu k smíchu. Volba takové hodiny může znamenat dvě věci: Buď už Babiš trpí stařeckou nespavostí a probouzí se každé ráno ve čtyři. Takže se pomalu nasnídá a vyrazí pokládat věnce. Druhá - pravděpodobnější - možnost mne napadla vzápětí. Babiš možná nespavostí netrpí, ale celkem realisticky počítá s tím, že by ho lidé na Národní třídě vypískali. Protože právě proti takovým lidem jsme před osmadvaceti lety demonstrovali. No a tak si pan velkouzenář vybral k pietnímu aktu půl osmou ranní, protože ve státní svátek v sedm třicet ráno mnoho aktivistů na Národní třídě nebude. Když jsem chvíli po sedmé k místu, kde nás bolševičtí žoldáci bili obušky, zjistil jsem, že Babiš je moudrý muž. Kromě novinářů, policistů a popelářů byla Národní liduprázdná, a nebýt té třicítky lidí z medií, vypadalo by to tam jak po vymření. Krátce po půl osmé jsme zjistili, že Babiš už s ostatními vrcholnými anonisty sedí v nedalekém KFC. Přesunuli jsme se před výlohu a pozorovali je. Zřejmě je celé vedení hnutí závislé na kuřatech. Politici debužírovali, popíjeli kávu a vesele se bavili. Pak, těsně před osmou, vyrazili.
A ukázalo se, že Babiš se přepočítal. Když totiž anonistická delegace dorazila k pomníku 17. listopadu, už tam kromě novinářů bylo snad patnáct nebo dvacet proti Babišovi protestujících demonstrantů, a pana velkouzenáře přivítal pískot. A nevstřícné výkřiky, ze kterých mne nejvíce bavila hláška „To vás u StB neučili chodit včas?“ Andrej se sklonil u pomníku a pokládal květiny, ale na obličeji mu bylo vidět, že velmi dobře vnímá výkřiky nevole demonstrantů a jedovaté poznámky, které po něm, házeli. Narychlo položil kytku, s napjatým výrazem v obličeji poodešel několik kroků a udělal několikaminutovou improvizovanou tiskovku. Pak se - stále se zakyslým obličejem - vydal i se suitou ze slavnostního místa. Provázely ho posměšné a hanlivé výkřiky demonstrantů. A já byl, upřímně řečeno, dojat. Protože lidé neváhali ve svátek brzo ráno vstát a jít vyjádřit panu navrženému premiérovi, co si o něm myslí. Takže má letošní listopadové výročí svým způsobem optimistickou notu. Ano, vidláci zvolili Babiše. Ale mezi běžné lidi si pan velkouzenář rozumně netroufá jít, protože i v osm hodin ráno ve svátek se našlo dost těch, kteří mu přišli vyjádřit svůj opravdový, srdečný a upřímný odpor. Takže se s dovolením i s naším transparentem s titulkou Reflexu k tomuto postoji připojuji. To, že komunistický estébák Bureš je v postavení, kdy chodí klást věnce k pomníku bojovníků proti komunismu, je plivnutím do tváře svobody a demokracie.
