Opatrně s těmi změnami pohlaví u dětí!
Jak se emancipovali homosexuálové a o uznání usilují další sexuální menšiny, zesílila i poptávka transsexuálních lidí po změně pohlaví. Potřeba změnit svoje pohlaví se začíná projevovat - nejspíše díky vysoké společenské toleranci - už u velmi mladých lidí a dětí. Moc prosím: Opatrně s těmi zákroky!
Sobotní lidovky.cz zveřejnily znepokojivý článek s titulkem Stovky českých dětí zvažují změnu pohlaví. Přečetl jsem ho s jistými obavami, a když jsem dočetl, byly ty obavy už zcela konkrétní. V článku se totiž dočteme, že stoupá počet velmi mladých lidí, kteří touží chirurgicky i sociálně setřást pohlaví, do kterého se narodili. „Co se týče dětí v předškolním a mladším školním věku, jejich počet u mne v ordinaci se letos pohybuje kolem třiceti.
Mladiství klienti a klientky přicházejí v počtu mnoha desítek,“ řekla LN přední česká odbornice na transsexualitu, sexuoložka Hanka Fifková. A mne představa, že si patnáctiletá bytost sociálně a chirurgicky nechává změnit pohlaví, opravdu vyděsila. Mám totiž v paměti hned celou řadu setkání s translidmi po proměně, obrátilo se jich na mne s nejrůznějšími příkořími za ty desítky let v Reflexu snad osm či deset. A kupodivu to nebyli lidé stěžující si na to, že se narodili do nesprávného těla, ale lidem stěžující si na mnohdy zcela vykonstruovaná příkoří, které jim změna pohlaví přinesla. Takže musím připomenout, že u řady transbytostí jejich problémy přeměna pohlaví prostě nevyřeší, že problém přetrvává v jejich psychice, v jejich mozku, a ta léta utrpení a chirurgického předělávání těla jim nebyla vůbec nic platná.
Když zapátrám v paměti: Ve Slávii jsem seděl s paní, která byla před transformací mužem, co pracoval jako údržbář. Jeho okolí se k věci postavilo velmi otevřeně, nikdo ho neponižoval a nezesměšňoval, celé okolí ho chápalo jako člověka s poruchou, který potřebuje v rámci nevelkých možností současné medicíny změnit pohlaví. Vše OK. Ovšem jen do transformace. Paní zůstala pracovat na stejném pracovišti, ve stejné profesi, a mezi stejnými - tolerantními a otevřenými - lidmi. A ti se k ní, protože už byla žena, začali jako k ženě chovat, a ta dáma se obrátila na Reflex, abychom napsali o tom, že jí to uráží a ponižuje. Že nechce, aby jí pomáhali s těžkou údržbářskou brašnou a pouštěli ji do dveří. Popravdě jsem nevěděl, co na to říct, tak jsem se rozpačitě rozloučil, že to na článek není. Ale jak jsem někdy pomalejší, nic jsem nepochopil a když jsme odcházeli, tak jsem jí pomohl do kabátu.
Tolik nenávisti v očích jsem snad nikdy dřív neviděl. Druhý příběh, který jsem o transbytosti nenapsal, se dá shrnout jednou větou. Muž si po proměně připadal tak moc jako žena a tak moc chtěl svou ženskost prožívat, až se po proměně ze středoškolsky vzdělaného technika stala prostitutka. Není na tom samozřejmě nic špatného, její tělo, její rozhodnutí, ale nejsem si úplně jist, že je úkolem medicíny sérií náročných terapeutických úkonů vyrábět povětrné ženy. No a konečně třetí článek, který jsem nenapsal o translidech, moc nechápu dodnes. Setkal jsem se se skupinou translidí, kteří chtěli úředně změnit pohlaví, ale nechat si pohlavní orgány toho původního pohlaví, ze kterého chtěli odejít. Ani tento článek jsem nenapsal - ale pochopil jsem, že pro řadu translidí by bylo opravdu dobré před proměnou podstoupit psychoterapii.
Problémy, které si promítají do nechuti k vlastnímu, přírodou a geny přiděleného pohlaví, totiž u řady z nich pramení z hlubokého podvědomého psychického konfliktu, z problému někde v nevědomí, který je třeba odléčit psychoterapií, a ne skalpelem. Identita je nesmírně křehká záležitost, sexuální identita ještě křehčí, a sexuální identita dětí a mladistvých je asi nejkřehčí oblast, ve které se můžeme pohybovat. A měli bychom si neustále uvědomovat, že potřeba změnit vlastní pohlaví nemusí být sama chorobou, ale jen symptomem hlubinného psychického problému, který se na rozdíl od varlat skalpelem odstranit nedá. O dětech s touto potřebou je křehkost a delikátnost celé věci ještě podtržena, protože se jejich identita teprve formuje, a jejich potřeba proměny může být velmi snadno přechodná. Pokud se s proměnou však začne, jsou následky nevratné. Takže pokud máme vůbec uvažovat o přeměně pohlaví (nejprve role, pak i těla) u osob mladších osmnácti let, měli bychom přijetí do procesu podmínit nejméně dvěma sty hodinami, které by uchazeč o změnu pohlaví proležel na psychoanalytickém gauči. Protože po důkladné psychoanalýze by dle mého nejhlubšího přesvědčení zájem o změnu pohlaví řádově poklesl. Skalpel neumí změnit pohlaví, jen se o to pokouší. Psychoanalýza umí mnohem víc než skalpel. Může pomoci translidem, aby se se svou transsexualitou smířili bez toho, aby se nechali chirurgicky přestavět - protože funkční, „opravdová“ změna pohlaví je samozřejmě zcela mimo možnosti dnešní medicíny.
