Obhajoba komunistů: Nechali jsme je politicky žít, tak co se divíme
Část mých sociálních bublin na sítích se bouří. Prezident komunista, potenciální premiér komunista a estébák, pravděpodobný místopředseda sněmovny komunista (bývalý i současný) a estébák, šéf Senátu komunista. To jsme to za těch osmadvacet let dopracovali… Kdo za to může? Ti komunisti, že nemají svědomí a nelezou dodnes kanály a místo toho se derou do funkcí? Ti komunisti, co je volili? Byl ten listopad 1989 náš, nebo vlastně jejich?
Rád při té příležitosti vzpomínám na historku, kterou svého času dával k dobrému Honza Patočka, někdejší šéfredaktor Českého deníku a syn filozofa Jana Patočky. Honza v roce 1990 pracoval ve Špalíčku, pražském sídle Občanského fóra.
Když téhož roku v létě vyzval prezident Václav Havel ve svém slavném projevu k dvaadvacátému výročí okupace k občanské odvaze a boji proti neviditelným bolševickým mafiím, které ovládají naše továrny, zemědělská družstva (ano, to byl ten projev, v němž Havel použil termín „temné slušovické žilky“) a hledají cesty, jak ulít nelegálně nabytý majetek. „Na mnoha našich náměstích jsme se v listopadu 1989 nescházeli proto, aby různé totalitní mafie dál a nerušeně devastovaly naši republiku,“ burcoval lid Václav Havel.
A lid nelenil: Pochopil Havlovu výzvu a proti bolševickým mafiím vskutku povstal. Mimo jiné tím, že volal do Špalíčku, centra revoluce, a hlásil, kde všude a jak se s komunisty potýkají. Honza Patočka jednou vzal telefon a ze sluchátka se mu ozval člověk z jakési velké továrny někde na severu Čech. „Jsou tady samí komunisti,“ hlásil. „Co máme dělat?“ Honza Patočka odpověděl: „Nevím. My je tady máme taky.“
Tento příběh je mou nejčastější odpovědí na nářky proti komunistům, kterých se ovšem tu a tam sám dopouštím. Nový režim s nimi prostě uzavřel velkou koalici, ostatně sám první předseda svobodné, polistopadové vlády Marián Čalfa, velký Havlův přítel a spojenec, byl přece elitní předlistopadový nomenklaturní kádr. Nechali jsme je žít politicky a ekonomicky mimo jiné proto, že v samotné revoluci proti komunismu komunisté nehráli žádnou vedlejší roli. Tak co se divíme – ostatně sám zázračný příběh dnešního aspiranta na předsedu vlády je v tomto ohledu nadmíru symbolický.
Nikdo to neudělá, ale byl by to asi nejlepší průzkum veřejného mínění: Co tak založit politickou stranu nebo hnutí založené na boji proti průniku (ex)komunistů do našeho veřejného života? V programu by měla pár jasných bodů, například by (ex)komunistům zakázala pracovat ve státní správě, učit na jakémkoliv typu škol, sdružovat se ve stranách komunistického typu a kandidovat ve volbách, pobírat sociální dávky a dotace atd.
No vidíte.
I když to pěkný pohled na všechny ty Falmery, Bureše, Zemany, Štěchy fakt nikdy nebude.
