Sebevražda válečného zločince ukazuje, že v Haagu je větší bordel než v Čechách
Sebevražda válečného zločince Slobodana Praljaka poté, co si vyslechl rozsudek za své válečné zločiny v jugoslávských válkách, ukázala pravou podstatu fungování evropských institucí. Ta podstata se dá shrnout třemi slovy: Bordel, bordel, bordel.
Nechci řešit mravní rozměr Praljakovy sebevraždy, pro mne je důležité, že je pryč. Myslím si, že lidé jako on mají být mrtví. Takže jeho čin schvaluji a přestože jej myslel přesně opačně, chápu jeho sebevraždu jako přiznání viny. Sebevraždu spáchal před Haagským mezinárodním soudním tribunálem, když vyslechl rozsudek dvaceti let vězení (což je v dvaasedmdesáti letech de facto doživotí). Povstal, řekl, že není válečný zločinec, že neuznává tento tribunál, a vypil cyankali. Už je to ověřeno soudní pitvou - šlo o kyanid draselný, jed, kteří u sebe nosili důstojníci SS.
„Slobodan Praljak není válečný zločinec. S pohrdáním odmítám váš rozsudek!“ zvolal člověk, který nechal rozstřílet historický most v Mostaru. Zvolal své poselství, jak mu bylo ukřivděno, jak je čistý. A vypil jed, následkem čehož se téměř okamžitě zhroutil a v nemocnici po pár hodinách zemřel. Pro vojáka - byl to bývalý generál - to byla čestná smrt, rozhodně příjemnější vyhlídka, než hnít do přirozené smrti ve vězení. Takže na ten čin můžeme nahlížet buď pragmaticky - je dobře, že je pryč, byl to zločinec - anebo z hlediska vyšší spravedlnosti.
Tomu člověku nesporně patřilo, aby dalších deset let do smrti na nějaký stařecký neduh hnil ve vězení a měl dost času přemýšlet o utrpení druhých, které způsobil. Je to otázka názoru - já jsem rád, že je pryč - ale jeho smrt nastoluje jinou otázku: Jak je možné, že je v Haagu takový bordel, že si odsouzený může k odvolacímu řízení nějak donést lahvičku jedu?
V průběhu norimberského soudu takto unikl oprátce Hermann Göring. 15. října 1946 spolkl stejný jed jako včerejší sebevrah a na cele krátce nato zemřel. Ampuli s jedem mu snad kdosi žvýkačkou přilepil na spodní stranu stolku před lavicí obžalovaných, na které seděl. Každopádně se mu tím podařilo uniknout popravě, konci mnohem děsivějšímu, než je sebevražda. V bědných bezpečnostních kontrolách té doby nebylo až zas těžké mu propašovat jed. Ale dnes?
V české justici takový případ fatálního selhání ochranky soudu prostě nemáme. A to, že se v noblesním Haagu dá propašovat odsouzenému přímo do soudní síně cyankali, kterým tam spáchá demonstrativní sebevraždu, ukazuje, že tam panuje bordel až balkánských rozměrů. Takže nenadávejme na českou justici a bezpečnostní složky, ve vyspělé Evropě jsou na tom mnohem hůř!
