Podnikatelé získali všechna povolení, pak na ně ale klekli úředníci. Jak to teď chodí v Brně?
O tom, že s jistotou služebního zákona a politickým krytím v zádech vyrostl lecjaký úředník vysoko nad úroveň neviditelné šedé myšky ze státní správy, která by měla sloužit občanům, bylo napsáno mnohé. Synonymem postmoderního jazyka pro tento stav se stalo spojení „kleknout na…“.
Jenže kleknout na vás nemusí jen mediálně propíraná finanční správa. Nadneseně řečeno, kleknout na vás může prakticky kdokoliv. Třeba doteď „neškodné“ odbory z úřadů místních samospráv.
O tom se přesvědčili majitelé reklamní společnosti RuBl s.r.o., která se „provinila“ tím, že mimo jiné vlastní několik billboardů. Pozor, nejedná se o „zlověstné“ (sic!) billboardy u silnic a dálnic, ale o reklamní plochy ve městě s patřičným povolením.
Seznam povolení
Poctiví a daně platící majitelé společnosti před umístěním reklamní plochy v Brně získali všechna potřebná razítka, a to dokonce nad rámec standardně dokládaných.
Společnost získala územní souhlas stavebního úřadu příslušné městské části Brno-střed, souhlasné stanovisko všech dotčených orgánů i majitele pozemku, znalecký posudek konstatující, že provoz neomezí bezpečnost silničního provozu, osvědčení, že dočasná stavba nenaruší architektonické a urbanistické hodnoty, potvrzení odboru dopravy krajského úřadu, že reklamní plocha je situována mimo těleso komunikace a v souvisle zastavěném území. Majitelé se zavázali i k tomu, že plocha nebude intenzitou LED osvětlení rušit projíždějící řidiče nad rámec běžného svislého dopravního značení, na čemž kontinuálně spolupracují s policií a provoz billboardu na noc z preventivních důvodů vypínají.
Žádné daňové nedoplatky, žádné kauzy s ilegálními výlepy, žádné dotace ani kšefty. Zkrátka ukázkový případ poctivého podnikání, které by člověk od podnikatele v právním státě očekával.
Nepovolení
Prásk. Najednou vám v poště přistane výzva od toho samého krajského úřadu, který vám předtím sdělil, že reklamní plocha je situována mimo těleso komunikace, abyste n-e-p-o-v-o-l-e-n-o-u reklamní plochu o-k-a-m-ž-i-t-ě odstranili, protože již neplatí, že je situována mimo těleso komunikace.
Nerozumíte. Telefonujete. Vysvětlujete. Píšete. Kroutíte hlavou. Snažíte se pochopit, jak si může stát zcela svévolně a v rozporu s vlastními předchozími závaznými rozhodnutími usmyslet, že vám lusknutím prstu zničí vaše podnikání. Podnikání, z něhož odvádíte daně, mimo jiné na platy osob, které si na vás klekli jen proto, že se jim zrovna chce. To jako předtím billboard stál v souvisle zastavěném území a nyní už nestojí? Proč vám úřad povolil něco, co vám nyní vyčítá?
Kdo za to může
Tak si prostě najmete advokátní kancelář specializovanou na správní právo a začnete si s úřadem dopisovat. Tím započne nákladný, neefektivní, zbytečný a nesmírně ubíjející proces, kdy s platným stavebním povolením v ruce dokládáte krajskému úřadu dokument vydaný tím samým krajským úřadem deklarující, že je vše v pořádku.
V průběhu tohoto procesu navíc máte možnost se blíže seznámit s fungováním úřednického aparátu a zjistíte, že většina postupů se v něm děje na základě ústních příkazů „shora“, které jsou fakticky vykonávány posledními úředníky na referentských pozicích. Jste o to více šokováni, ale nakonec dospějete k závěru, že ani ti se z celého procesu nemohou vyviňovat. Musí si uvědomovat, že se svými jmény upisují na dokumenty mající v konečném důsledku poškozující dopad na firmu, které nezbyde nic jiného, než tyto dokumenty v soudním procesu použít jako důkaz pro nárok na náhradu škody.
Účelová změna
A že k tomuto dojde, je bohužel nasnadě. Vůle úředníka – vůle boží. Společnost nyní potřebuje prodloužit povolení od stavebního úřadu, ale s tím jsou problémy, protože kvůli tvrzení krajského úřadu (odboru dopravy) o změně charakteru území musí majitelé firmy stavebnímu úřadu doložit souhlasné stanovisko krajského úřadu (odboru dopravy). Což je zřejmě účel celého kolotoče – změnou charakteru území si odbor dopravy zajistil, že k vydání povolení bude firma muset připojit jeho souhlasné stanovisko, které se samozřejmě zdráhá vydat, když žádá odstranění billboardu.
Firma RuBl, která byla uvržena do začarovaného kruhu byrokratické mašinerie, se s úřadem soudí, stavební povolení je jí z toho důvodu dočasně prodluženo a všichni čekají, co se bude dít. Dle vyjádření zúčastněných jsou již teď patrné obstrukce. To vlastníkům společnosti mimo záznam potvrzují někteří samotní úředníci. „Sorry. Přišlo to befelem. Chápu vás. Jste v právu. Nemůžu s tím ale nic dělat. Nechci mít zbytečné potíže.“ Tyhle jednoduché větičky zřejmě zaseknou sekeru do podnikání společnosti, kterou majitelé budují bezmála dvacet let.
Stovky podobných příběhů
Co to je jedna firma?, řeknete si. Bůh ví, jak to vůbec je, řeknete si. Chyba. Příběhů, jako je tento, se bez jakéhokoliv zájmu veřejnosti ročně odehrávají stovky. Na pozadí (minimálně) pochybných rozhodnutí státní správy zažívají lidé jako vy, kteří v legislativní džungli roky budovali svoje podniky a shromažďovali korunu po koruně na splácení úvěrů, kvůli kterým celé noci nespali, naprosto zásadní osobní tragédie ohrožující jejich kariéry, dobrá jména, živobytí a životy jejich blízkých.
Nastal čas na osobní a hmotnou odpovědnost všech úředníků. Samozřejmě, že jednou z cest by mohl být morální kredit lidí zaměstnaných ve státní správě. Avšak proto, že tento princip již nyní zřejmě selhává, nastal čas na úpravu služebního zákona, který zakotvením příslušných pravidel z anonymní státní správy udělá soubor jednotlivců zodpovědných za svá rozhodnutí. Ve státní správě nemůže být žádný prostor pro „libovůli“. Nesmíme být lhostejní k tomu, aby reálnou moc ve státě převzali nevolení úředníci, fikaně chránění zákonem, který byl vytvořen principem „sami pro sebe“.
Autor je ředitel pro výzkum v CETA
