Šéfové, posílejte stěžovatele na sexuální obtěžování do p...!
Udělal jsem zajímavý experiment: Jak asi zareaguje vrcholná autorita přes sexuální obtěžování u nás, Gender Studies, na zjevně absurdní obvinění z módního sexuálního obtěžování? Gender Studies se k otázce postavily až příkladně zodpovědně a daly kuchařku všem personalistům, jak s nařčeními ze sexuálního obtěžování zacházet.
Kolegyně A. je už od prvního pohledu genderově podezřelá osoba. Chodí totiž do práce oblečena v souladu s tím, jak vypadá, což znamená, že až podezřele často nosí šaty na tělo, a to už samo o sobě vyvolává podezření, že chce svým oblečením sexuálně inspirovat kolegy – včetně mě!
Zároveň chci připomenout, že tato kolegyně chodí na porady nalíčena, má namalované oči, je pečlivě učesaná a dle čichu je poznat, že použila parfém. Opět bod, který bych chtěl podtrhnout jako důkaz sexistického chování kolegyně A. Není jediný důvod, proč by měla novinářka v práci vonět, proto se nedá její vůně považovat za nic jiného než za hromadný sexuální útok na kolegy mužského pohlaví. Krátce poté, co jsem začal chodit o holi, jsem zaznamenal v chování kolegyně A. směrem k mé osobě.
Na redakčních poradách sedáváme dle pevného zasedacího pořádku proti sobě a já najednou vyčetl z jejího pohledu, jak se na mne v průběhu porady občas podívá, protože sedí proti mně, mrzký chtíč. Vilná lačnost sálala z jejích chlípně modrých očí, až mne polil ruměnec. Na tak vyzývavé pohledy prostě nejsem na poradě zvědav, a to dokonce ani od mužů!
Vyčkal jsem několik týdnů, zda nešlo o náhodnou shodu okolností, a zjistil, že nešlo. Kolegyně A. mne chlípně po očku sledovala dál. A já mám právo nebýt vnímán jen jako kus masa vhodný k sexuálnímu použití, jsem komplexní bytost se svými myšlenkami, názory a postoji, a ne objekt uspokojování chlípné touhy nějaké blondýny! Rozhodl jsem se tedy jednat.
Konflikty a jejich zárodky na pracovišti je nejlepší řešit přímo a bez okolků. Zašel jsem tedy po poradě za A. k jejímu psacímu stolu a na rovinu jí sdělil, že s ní potřebuji probrat její chování ke mně. Že soustavný sexuální nátlak, který na mne vyvíjí, je nejen vzhledem k mé impotenci marný, ale že je obtížný a ponižuje mne, neboť na mne sexisticky zahlíží jako na kus masa vhodný k použití. A že bych byl rád, kdyby s tím mohla něco dělat. Pokud jsou její pudy silnější než její vůle, nechť chodí na porady v burce, ale její pohledové harašení je pro mne už dále nesnesitelné. A. vstala od stolu, uchopila mne pravicí za loket a rozhodným hlasem mi sdělila: „Už to nekuř!“ A šla si tu ruku, kterou se mne dotkla, umýt.
Nejsem žádný práskač, ale určité věci hlásit musím. Tak jsem zašel za Markem Stonišem a požádal ho, ať mně z titulu funkce šéfredaktora pomůže, protože už dále nevydržím, jak na mne A. oplzle a lascivně civí. Marek mne jemně vzal kolem ramen: „Jiří, nechtěl bys to nejdřív probrat se svým psychiatrem?“ Zastání jsem prostě nenašel. A tak jsem si řekl, že se obrátím na organizaci, která je stran sexuálního obtěžování nejvyšší autoritou. Gender Studies. Přiložil jsem výše uvedený text se dvěma zásadními dotazy.
Rx: Pomůžete mi, prosím? Vyvinete nějaký tlak na šéfredaktora, aby A. nařídil na porady nosit burku?
V případě harašení, které popisujete, Vám při nejlepší vůli pomoci nemůžeme, harašit může pouze někomu na cimbuří a na to se skutečně necítíme kompetentní. Poradit Vám můžeme pouze, pokud byste situaci přehodnotil a došel k tomu, že může jít o sexuální obtěžování. V tom případě sice z naší pozice neziskové organizace nemůžeme na Vašeho šéfredaktora vyvíjet jakýkoli „tlak", aby situaci řešil, ale můžete to udělat Vy, případně Váš právní zástupce nebo zástupkyně anebo oprávněný správní orgán na Váš podnět. Oprávněným orgánem je v případě sexuálního obtěžování Státní úřad inspekce práce (SUIP), resp. Oblastní inspektorát práce Hlavní město Praha. Váš zaměstnavatel je povinen zajistit Vám pracovní prostředí, ve kterém bude dodrženo rovné zacházení, tedy nebude docházet k sexuálnímu obtěžování. Poradny SUIP naleznete i online zde: poradenstvi@suip.cz, praha@suip.cz. Vaši situaci můžete bezplatně konzultovat i prostřednictvím naší právní poradny na rovneprilezitosti.cz. Pokud jde o konkrétní detaily situace, kterou popisujete výše, nebudeme se k nim jakkoli vyjadřovat, jelikož pokud sám označujete takový případ za „absurdní obvinění“ (viz Váš dotaz níže), není k tomu žádný důvod. Navíc pokud Vám obě osoby, se kterými jste situaci komunikoval, nezávisle na sobě sdělují, že problém může být na Vaší straně, doporučujeme zjistit, jaký postoj mají k popsané situaci další kolegové či kolegyně, kteří a které nejsou aktivními aktéry či aktérkami. V tomto konkrétním případě máme dále za to, že byste měl zvážit i Vámi zmíněné doporučení šéfredaktora, a sice odbornou konzultaci s osobou z oboru psychiatrie či psychologie, která by mohla být skutečně namístě. Jak sám jako psycholog jistě víte lépe, řada duševních poruch či onemocnění je často spojena právě s takzvanou absencí náhledu.
Rx: Jste si vědomi toho, že v Česku se denně řeší podobně absurdní obvinění mužů ze stran pomatených či hysterických žen a podobná zjevně nesmyslná stížnost tomu muži na léta zcela reálně zkomplikuje a znepříjemní, a někdy dokonce zničí život?
Ničeho takového si vědomi nejsme (a pokud Vy ano, zajímalo by nás, z jakých zdrojů vycházíte), v ČR neexistují přesná data o tom, kolik neoprávněných nařčení ze sexuálního obtěžování existuje. Ostatně výzkum na toto téma bychom velmi uvítali, neboť jsme přesvědčeni o tom, že by prokázal, o jak marginální pseudoproblém se jedná, a kapacity, které věnujeme vyvracení tohoto mýtu, by se daly smysluplněji využít na prevenci a pomoc obětem (ať už ženám, či mužům). Se sexuálním obtěžováním na pracovišti, tak jej definuje antidiskriminační zákon níže, má zkušenost 13 % žen a 4 % mužů. Jen minimum podobných případů se dostává před soud, s výjimkou případů znásilnění, což je však, jak sám jistě uznáte, opravdu jiný „level“. Zlehčování problému sexuálního obtěžování není podle našeho názoru namístě, ostatně i antidiskriminační zákon (č. 198/2009 Sb.) stanoví, jaký projev chování či jednání druhého člověka, ať už muže, či ženy, lze vnímat jako obtěžující. Podle § 4, odst. 1 a 2 se sexuálním obtěžováním rozumí nežádoucí chování, které má sexuální povahu a které souvisí s důvodem pohlaví a „jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů.“ Nejedná se tedy o jakékoli chování, ale takové, které splňuje tyto charakteristiky. Navíc de facto každý právní institut je v zásadě zneužitelný, to se týká i (sexuálního) obtěžování, a pokud má kdokoli (muž či žena) pocit, že byl obviněn neprávem, může se domáhat spravedlnosti a ochrany svých práv, např. žalobou na ochranu osobnosti. Zajímavé v této souvislosti je, že míra „spoluviny“ či přímo „vyprovokování“ obětí je vždy zmiňována pouze v souvislosti s případy sexuálního obtěžování, zneužívání či znásilnění, u jiných přestupků či kriminálních činů se s přenesením viny na oběť nesetkáváme. Téma k zamyšlení. Přejeme klidný advent bez sexismu a obtěžování nejrůznějšího druhu a zůstáváme otevřeni seriózní diskusi nad tímto problémem.“
Podepsán Josef Vošmik za Gender Studies, o. p. s.
Děkuji panu mluvčímu i celé/mu Gender Studies za vyřčení jasného precedentu. Vysoce oceňuji, že mne s mou stížností na A. poslali víte kam. Protože to dává dobrý příklad zaměstnavatelům a šéfům vůbec, aby v momentě, kdy si někdo jde nesmyslně stěžovat na sexuální obtěžování, toho člověka poslali do háje stejně nekompromisně jako Gender Studies mne.
Druhá věc je, že podle pana Vošmika neexistují statistiky, kolik bylo u nás falešně stíháno a šikanováno mužů kvůli sexuálnímu obtěžování vyfantazírovanému nějakou hysteričkou. Takže prosím všechny pány, kteří se terčem takového šikanování stali, ať se mi ozvou na jiri.dolezal@reflex.cz – rádi vaše příběhy, i s utajením vaší identity, popíšeme. A pokud vás, vážené dámy, opravdu někdo sexuálně obtěžuje a vám to vadí, tak pamatujte, že jste Češky. A my se v Čechách fackujem.
