Poradce prezidenta Putina předpovídá, že Západ směřuje k tomu, mít svého cara
Západní země procházejí politickou a společenskou „krizí pokrytectví“, která povede ke vzniku „západního cara“, říká Vladislav Surkov, dlouholetý poradce prezidenta Putina.
V poněkud tajemném sloupku pro státní kanál zpravodajského webu RT se pan Surkov, známý také jako Putinova šedá eminence, zamýšlí nad textem americké heavymetalové skupiny Five Finger Death Punch.
„Citát z její písně ‚pryč se vším vašim pokrytectvím‘ zní jako proroctví, verdikt a jako motto nové éry,“ píše Surkov. V textu písně se také říká: „Odmítl jsem rodinu, demokracii, média.“
Surkov spojuje prezidentské volby v roce 2016, které vedly k vítězství amerického prezidenta Donalda Trumpa, a pokračující skandál sexuálního obtěžování v USA s rozšířenou touhou Američanů „všechno to smýt“.
„Píseň, jejíž lyrický hrdina odmítá univerzální pokrytectví, přišla na trh v roce 2015. Právě v předvečer neobvyklých voleb v roce 2016, jejichž průběh, výsledky a důsledky se staly dramatickým a dosud neúspěšným pokusem ‚velké společnosti‘ očistit se od pokrytectví, ‚všechno to smýt‘. Lhostejnost se dostala do boje s vlastností na národní úrovni. A co ve Spojených státech získává národní rozměr, stává se pak mimo ně globálním trendem.“
„Podivnost politické krajiny je možno pozorovat všude na Západě. Nedůvěra ke všemu obyčejnému roste. Zvyk je vnímán jako něco, co je falešné a neskutečné. Naději dává to, co je neznámé. Normální člověk popularitu ztrácí a získává ji monstrum.“
Ruský prezidentský poradce uzavírá svůj sloupek zlověstným varováním, když znovu cituje americkou metalovou kapelu, která tvrdí, že silná ruka vyvede zmatené davy ze ‚všeho chaosu a všech lží‘.
„Dvojí standardy, pokrytectví, duplicita, trojí standardy, politická korektnost, intriky, propaganda, lichocení, mazanost jsou rozšířené nejen v politice. Společnost je stabilní, pokud všechny její prvky najdou společný jazyk – jazyk, který je vhodný pro lhaní. A nejen pro ostatní, ale pro sebe.“
„Druhý důvod pro nadvládu pokrytců je ještě hlubší. Předstírat, že jste tím, kým nejste. Skrýt své záměry je nejdůležitější technologií biologického přežití. Bez toho nemůže člověk útočit ani se skrývat ve volné přírodě. Lidé zdědili instinkt předstírání od divokých předků a silně ho rozvinuli.
V kulturách všech národů existují dva hlavní typy hrdinů – bojovník a chytrák. Chytrý Odysseus není nijak méně ctěn než mocný a hrubý Achilles. Odysseus, samozřejmě, je také bojovník. Je statečný a silný, ale jeho hlavními rysy jsou nápaditost, výmluvnost, chytrost. Nepřátelé neutíkají, když ho vidí, jak se to děje, když se objeví Achilles. A ne on, ale Achilles zabije velkého Hektora. Ale Odysseus na rozdíl od Achilla přežije a vrátí se domů s poctou.“
„Zajímavý a nebezpečný čas. Rozpad sémantických konstrukcí uvolňuje obrovské množství sociální energie,“ uvažuje Surkov. Hrozí, že se systém „zahřeje na teplotu revoluce a velké války? Kdo ví.“
Příklady civilizací dosahujících nebezpečné hranice složitosti jsou podle autora známy. Pak následovalo buď zhroucení, nebo spásné zjednodušení systému.
„Komplexní demokraticko-oligarchický organismus starověké římské republiky se v určitém okamžiku stal příliš komplikovaným a začal reprodukovat chaos místo pořádku.“ Končilo to pak Caesarem a Octavianem a zrušením republiky a na jejím místě se objevila Říše. „Císařové se neprohlašovali za krále, protože nechtěli urážet památku republiky, ale byli to králové. A toto obnovené pokrytectví po staletí prodloužilo život římského světa.“
Římané a všechny jejich instituce chtěli zabránit návratu králů. Strach z uchvácení moci nutil Římany vytvořit stále propracovanější systém kontroly a rovnováhy, až se z něj nakonec dostali jednoduchým císařským řešením – vertikálně. „Králové se vrátili.“
„Prorocké komiksy již předpovídají západního cara, zakladatele digitální diktatury, šéfa s poloumělou inteligencí,“ píše Surkov. „Proč tyto komiksy nenechat ožít? To je také možnost.“
Surkov hrál vůdčí úlohu při utváření současné ruské politické krajiny během prvních dvou funkčních období prezidenta Vladimira Putina. Kolem jeho životopisu panují určité nejasnosti. Narodil se v roce 1964. Různé jsou údaje o místě jeho narození. Jeho otec byl podle některých pramenů etnický Rus, podle Surkova to byl Čečenec. Sám tvrdí, že v letech 1983 až 1985 sloužil jako voják v Maďarsku, ovšem ministr obrany Sergej Ivanov tvrdí, že v této době Surkov sloužil v hlavním štábu rozvědky GRU. Můžete si vybrat, v Rusku je přece celkem svoboda.
Během prvních dvou období prezidenta byl Surkov považován za tvůrce ruského systému „suverénní demokracie“ a soustředil se především na kontrolu státní televize. 20. září 2013 Vladimír Putin jmenoval Surkova jako svého osobního poradce ve vztazích s Abcházií, Jižní Osetií a Ukrajinou.
Dne 17. března 2014, což byl den po referendu na Krymu, se Surkov dostal mezi jedenáct lidí, kteří se ocitli na sankčním seznamu Spojených států, a byl mu zmražen majetek v USA. O několik dní později se dostal i na sankční seznam Evropské unie a také tam mu byl zmražen majetek a nesmí na území Unie vstoupit. To ovšem porušil, když v roce jako člen delegace prezidenta Putina navštívil horu Athos v Řecku. V únoru 2015 obvinily ukrajinské úřady Surkova z organizování odstřelovačů, kteří zabíjeli protestující a policisty během událostí na Majdanu v lednu 2014. Rusko něco takového rozhodně popřelo.
Má se obecně také za to, že je autorem knihy „Okolonolja“, (Околоноля, anglicky Ground Zero), což je politická beletrie napsaná pod jménem Nathan Dubovickij. (Dubovickaja je příjmení jeho druhé manželky.) Vyšel jako zvláštní příloha časopisu Russkyj pioněr. Připisují se mu i další díla. Psal také poezii a texty pro rockovou skupinu Agata Kristi.
Jako by se v Rusku od dob, kdy u carského dvora působil záhadný mnich Rasputin, zas tolik nezměnilo. K uzavřeným dvorům byzantinského typu nejspíš takové praktiky patří. Západního člověka to ovšem všechno může trochu mást. Nebo ho napadne, že to, co Surkov líčí jako východisko pro Západ, se už pokoušejí uskutečnit v Rusku. To je ale lákavé jen pro některé zvláštní povahy.
