Předposraností ničeho nedosáhneme aneb Babiš mezi Trumpem a Schulzem
Martin Schulz, Obergruppenführer NSDAP – pardon, teď se to jmenuje SPD – hřímal před dvěma dny na stranickém sjezdu: „Chci, aby existovala evropská ústava, která vytvoří federální Evropu do roku 2025. A kdo pak bude proti, ten půjde z Evropské unie pryč!“
Chyběla už jen zmínka o oprávněných zájmech a mehr Lebensraum. Před osmdesáti lety podobně mluvil v Mnichově jiný šílenec. Taky diktoval, požadoval, stavěl ultimáta. Proti němu stáli slepí a ustrašení politici typu Daladiera a Chamberlaina, i ti, kteří rozeznali zlo už v zárodku, jako Churchill.
Jsou politici, kteří se bojí hovořit o izraelském Jeruzalému, bojí se vystoupit pevně proti některé z politik Evropské unie, protože co kdyby se rozzlobili tu Palestinci, onde Juncker a Mogherini. Nechci, aby klíčové otázky národní bezpečnosti, suverenity a zahraniční politiky řešila bezbarvá, ustrašená želé, jako je Sobotka nebo Zaorálek. Daladierů a Chamberlainů bylo dost.
Což ovšem neznamená, že Bureš je český Churchill. Ani náhodou. Andrej Babiš klidně zobchoduje české národní zájmy třeba za nesnížení dotací pro velké zemědělské podniky nebo za zdrženlivost OLAFu vůči Čapímu hnízdu. Svoji vyjednávací schopnost a zahraničně politický pohled prokázal už v pátek, kdy se nepřihlásil k historickému spojenectví Česka a Izraele a namísto Trumpovy odvahy zvolil zalezení do zadnice Angely Merkel.
Nebude mu to ale nic platné. Merkelová Babiše nemá ráda. Macron ho nemá rád. V Bruselu ho nemají rádi. Babiš nemůže bojovat všude a proti všem. Vyřeší to dohodou – obětuje část českých národních zájmů. Obchody mu koneckonců šly vždy dobře.
Mít za premiéra jednoho z největších příjemců evropských dotací pro zemědělce bude fakt výhra. EU si tak v pátek definitivně potvrdila, že drží českého premiéra za koule. Není nám nic platné, že Babiš je mnohem schopnější a odvážnější než Sobotka. Schopnosti a odvahu za Českou republiku Andrej Babiš bude ukazovat jen tehdy, nebude-li to v rozporu s ekonomickými zájmy Agrofertu. Pokud nás chce přesvědčit o pravém opaku, má dobrou příležitost pevně se postavit Evropské unii v těchto bodech:
1. V žalobě proti Česku, Maďarsku a Polsku kvůli migračním kvótám, kde by skutečný premiér dosáhl zcela jednotného a pevného postoje zemí V4 bez Slovenska, které pragmatik Fico prodal. Snad nás náš pragmatický obchodník též neprodá se slevou Bruselu. Třeba za ty nesnížené zemědělské dotace.
2. V otázce Evropské ústavy, armády a federalizace. Aktuálně největším ohrožením pracně znovunabyté české státnosti je právě Schulzem a Macronem prosazovaná federalizace Evropy. EU postrádá demokratické principy už nyní, jak se ukázalo v souvislosti s migrační krizí. Dojde-li k federalizaci, bude česká ústava a sbírka zákonů jen cárem papíru a český parlament a vláda budou mít směšnou, ceremoniální roli. Evropa řízená šílenými kulturními marxisty typu Schulze a Mogheriniové, korporátními fašisty typu Macrona a Junckera nebude váhat použít evropskou armádu tu proti Orbánovi, který přestal panáčkovat před Georgem Sorosem a Angelou Merkel, jindy zas proti Polsku za trest, že si dovolilo se ve volbách demokraticky zbavit vlády eurofilních zrádců a zvolilo si národně konzervativní Kaczyńského blok, který – světe div se – preferuje polské národní zájmy před slepým kýváním směrem k Bruselu.
3. Přikloněním se k ustrašenému evropskému stanovisku o Jeruzalému Babiš popírá léta budované transatlantické vazby České republiky, stejně jako naše jednoznačné spojení s Izraelem. Ano, pokud se Česko postaví pevně na stranu Trumpa a Izraele, bude mu za jeho odvahu hrozit o něco vyšší riziko teroristického útoku ze strany muslimů. Je chybou myslet si, že předposraností si koupíme vánoční klid a národní bezpečnost. Tuto chybu udělal Chamberlain, mír však z Mnichova nepřivezl. Zlu je třeba čelit a pravdu hájit, neobchodovat s ní.
