Bez menstruace, zato se znásilněním. Jak doopravdy žijí vojačky z armádních přehlídek v KLDR
Bývalá vojačka z KLDR říká, že život žen ve čtvrté největší armádě světa byl tak těžký, že většina z nich brzy přestala menstruovat. A znásilnění v armádě podle ní často patřilo k tamnímu životu. Článek o poměrech v severokorejské armádě napsala na serveru BBC Meghan Mohanová.
Článek vychází z příběhu dcery univerzitního profesora, která se jmenuje Lee So Yeon a dnes je jí 41 let. Vyrostla na severu země. Mnoho mužských členů její rodiny bylo vojáky, a když v 90. letech řádil hladomor, tak dobrovolně a motivovaná myšlenkou na jisté jídlo každý den odešla do armády. Tisíce dalších mladých žen udělaly totéž.
Téměř deset let spala Lee So Yeon na spodním patře postele v místnosti, kterou sdílela s více než dvěma desítkami žen. Každá žena dostala malý soubor zásuvek, ve kterých si ukládaly uniformy. Výzdobu zajistily zarámované fotografie zakladatele Severní Koreje Kim Ir-sena a jeho syna a nástupce Kim Čong-Ila.
Lee So Yeon sloužila v signalizační jednotce poblíž jihokorejské hranice a nakonec opustila armádu ve věku 28 let. Byla uvolněna, aby měla příležitost strávit více času se svou rodinou. V roce 2008 se rozhodla uniknout do Jižní Koreje. Na druhý pokus se jí povedlo překročit hranici do Číny. Při tom prvním byla chycena a strávila rok v pracovním táboře. I po letech si stále uchovává živé vzpomínky na zápach betonových kasáren.
„Matrace, na kterých jsme spaly, byly vyrobeny z plev rýže a veškerý zápach těla pronikal do matrací.“ Nemohly se ani pořádně sprchovat, protože netekla teplá voda.
Sama sutorka článku upozorňuje na to, že vysoká poptávka po zprávách ze Severní Koreje motivuje některé uprchlíky k tomu, aby v médiích přeháněli. Informace z oficiálních severokorejských zdrojů na druhé straně mohou být čistou propagandou. To, co říkají ženy o službě v armádě, je ale potvrzeno z více zdrojů, protože jejich svědectví se shodují.
Denní rutina pro muže a ženy je v severokorejské armádě zhruba stejná. Ženy mívaly o něco menší zátěž ve fyzickém výcviku, ale musely provádět každodenní práci, jako je čištění a vaření, což se po mužích nechtělo.
„Severní Korea je tradiční společností ovládanou muži a tradiční role pohlaví zůstávají,“ říká Juliette Morillotová, autorka knihy Severní Korea ve 100 otázkách, která vyšla ve francouzštině. I mimo armádu dochází k četným případům násilí na ženách, které nikdo nehlásí.
Přestože Lee So Yeon vstoupila do armády dobrovolně, v roce 2015 bylo oznámeno, že všechny ženy v Severní Koreji musí od věku 18 let vykonávat sedmiletou vojenskou službu. Aby se to ženám trochu osladilo, vláda Severní Koreje učinila neobvyklý krok tím, že vyhlásila, že v ženských jednotkách bude distribuovat přední ženskou hygienickou značku nazvanou Daedong. Zřejmě způsob, jak posílit u žen správnou bojovou morálku.
Prvotřídní kosmetická značka Pyongyang Products byla také nedávno distribuována několika ženským leteckým jednotkám. Stalo se tak poté, co to Kim Čong-un v roce 2016 zařídil osobním telefonátem. Navzdory tomu ženy, které se nacházejí v terénu, nemají vždycky ani přístup k soukromým toaletám a pak musí konat potřebu před muži. Fyzické vysílení a životní podmínky vedou také k tomu, že přestávají menstruovat. Dochází také k četným znásilněním. Úřady sice tvrdí, že se takové násilí přísně trestá, ale realita je jiná.
Severokorejské ženy musí v armádě sloužit minimálně sedm let a muži jsou povinni sloužit deset. Je to nejdelší povinná vojenská služba na světě. Odhaduje se, že asi 40 procent žen ve věku od 18 do 25 let je v uniformě, což je číslo, které zřejmě ještě poroste, protože vojenská služba se stala povinnou pro ženy před dvěma lety. Vláda tvrdí, že asi 15 procent rozpočtu země je vynaloženo na armádu, odborníci však tvrdí, že to může být až 40 procent. Nadaní studenti se speciálními dovednostmi – například ve sportu a hudbě – mohou být od vojenské služby osvobozeni.
Jak by se bídné životní podmínky podepsaly na bojeschopnosti armády KLDR, zřejmě můžeme jen těžko odhadnout. Záleží totiž nejen na schopnostech podvyživených vojáků, ale také na jejich odhodlání dané fanatismem. Je otázka, nakolik by to stačilo.
