Malá sonda do duše české hospody aneb co je skutečně zabíjí?
Často se hovoří o krizi českých hospod a pivnic. Prý je brzy zabije zákaz kouření a EET. No nevím, zákaz kouření přitáhl do hospod lidi, kteří tam dříve kvůli nezdravému dýmu skoro nechodili, a většina z těch, kteří kouří, v nich zůstala, jen chodí holdovat nikotinu ven.
Avšak současně mám kritickou výhradu k tomu, že neprošel doplňující návrh, který chtěl v restauracích a pivnicích povolit zřizování oddělených kuřáren. Kuřáci zde lokalizovaní pak logicky neobtěžují dýmem okolí. Páni poslanci a poslankyně, co chudáci spoluobčané bydlící nad restauracemi či jinými nálevnami? Proč mají dýchat nezdravý kouř z cigaret? Je dobré si uvědomit, že si své byty poblíž restaurací v drtivé míře kupovali dávno před účinností „protikuřáckého zákona“.
Též by existence kuřáren racionálně eliminovala hluk, který kuřáci a kuřačky (abychom byli genderově korektní) před provozovnami produkují zejména ve večerních a nočních hodinách. Muselo by však jít o skutečně oddělené „kuřárny“ se zákazem vstupu osobám mladším 18 let, kde budou kuřáci zcela neprodyšně zavřeni! A do těchto zakouřených prostor by ze zákona nesměl přirozeně chodit personál obsluhovat. Ochrana zdraví zaměstnanců restaurací a barů by byla zachována.
Též by asi nikomu nevadilo, pakliže by po 22. hodině bylo v barech a restauracích povoleno kouřit. Po 22. hodině se restaurace, bary a nálevny stávají semeništěm hříchu tak jako tak. Kuřáci by se měli navíc alespoň na co těšit.
Skutečné nebezpečí pro hospody je jinde
Nicméně rád bych stručně, avšak neohroženě upozornil na jiného zabijáka atmosféry v hospodách a de facto hospod jako takových.
Jak známo, většina evropských lidí obou pohlaví se chodí do pohostinství setkávat a bavit s přáteli, kamarády, sousedy, exekutory či kolegy z práce. Pokud je někdo alkoholik, tak si spíše nakoupí mnohem levnější pití na doma a do hospody prostě ani nepáchne, anebo se tam vyskytuje pouze v homeopatickém množství, jelikož svůj čas dělí ještě mezi záchytné stanice, pobyt ve vězení, návštěvy dluhové a psychiatrické léčebny.
Nicméně faktor hospodské zábavy je dnes hodně, ale opravdu hodně omezen. A bude hůř.
Možná si vzpomínáte na ty krásné a ještě ne úplně vzdálené časy, kdy se lidé v hospodě mohli krásně kreativně dohádat, kdo například vyhrál Wimbledon v roce 87 anebo kolik váží medvěd jednooký (Ursus Unopticus) nebo některá rozvedená herečka ze seriálu Ulice. A dnes kdejaký moula jen vytáhne svůj smartphone a je vymalováno a je po diskuzi a hlavně je po zábavě.
Možná si vzpomínáte na takřka legendární „devadesátkový“ český seriál Hospoda (na nejmenované komerční TV mnohokrát pro úspěch reprízovaný), kterak si tam advokát Zatloukal, doktor medicíny a radní Prášek či topič Babula vždy krásně povykládali či pohádali o různé otázky běhu světa. Žádný z nich nevytáhl smartphone či neřekl hostinskému Duškovi (Petr Nárožný): „Jardo, půjč mi IPad,“ a následně nezabil diskuzi slovy: „Sídlo Ústavního soudu Peru je v městě... Počkejte, už se mi to načítá – Arequipa.“ Nebo čtvrtka másla v sedmašedesátým stála tolik a tolik…
Dokonce ani baba Jirásková neříkala nerušte mě, pánové, čtu si na Mimibazaru, co zítra uvařím nebožtíkovi manžovi.
No jak píši, mobil, to je úplný zabiják hospodské zábavy, každý do něj vejrá jak Ostravák na orloj a zábava pak logicky upadá. Navíc čeští lidé, jak známo, platí ve srovnání se zákazníky z jiných států EU za hovory i data nehorázné peníze.
Pro sto pět ran do pípy, když už chce něco zákonodárce regulovat a zakazovat, měl by zakázat či omezit používání mobilů v hospodách. Pravda, tohle by asi neprošlo přes lobby telefonních operátorů, ale hlavně přes lobbistky ze Svazu Manželek a Tchýní (SeMeTrik), které by tak ztratily vládu nad chlapy, kterou ostatně nedávno posílily díky rodinnému tarifu „Hlásím se“, dodává autor v laskavé nadsázce závěrem.
