Prezidentské volby: Proč kandidují jen muži?
V předvolební a zároveň předvánoční vřavě je těžké se na chvíli posadit a zamyslet. Když jsem ale koukal na televizní přenos debaty jednoho z kandidátů, najednou mi to došlo: Proč shromáždění kandidátů na prezidentskou funkci vypadá jak záběr z gay klubu? Kde jsou české ženy?
Sledoval jsem v pořadí už snad čtvrtého kandidáta na prezidenta, kterak se ztrapňuje před kamerou a jezdí na bruslích, aby pro své politické ambice sehnal voliče. „Ta politika je fakt jedno velký sebeponížení,“ blesklo mi jako už mnohokrát hlavou. A pak mi - naopak poměrně překvapivě - došlo, že mezi uchazeči o Pražský Hrad není v očekávaných volbách ani jedna jediná žena. Z devíti uchazečů je devět mužů - jako by Česká republika byla jedním velkým gayklubem, kde nežijí ženy. Nebo jako by byla prostředím natolik šovinistickým a staromódním, že ženy nevpouští.
Při minulých prezidentských volbách - prvních volbách, kdy prezidenta volili přímo občané - alespoň formálně dvě ženy figurovaly. Táňa Fischerová a Jana Bobošíková. To, že kandidují právě tyto dvě dámy, jsem chápal jako příznak mládí naší demokracie, za příznak toho, že opravdové političky česká země ještě nevyprodukovala. Ale z formálního hlediska bylo učiněno genderu zadost, účast obou pohlaví proběhla.
Kdyby existoval v politice nějaký vzestupný vývoj, nějaký kvalitativní růst, tak by v nyní očekávaných prezidentských volbách měly být ženy alespoň tři. Především by tam měla být žena, která by svým potenciálem být zvolena patřila mezi možné favority. Žena, která by patřila do silného čela volebního peletonu - Zeman, Drahoš, Horáček, Topolánek. Žena, která by měla alespoň šanci dostat se do druhého kola.
Realita je však úplně jiná než to, že by se od poslední volby vylíhla nějaká plnocenná kandidátka na prezidentský úřad. Realita je taková, že letos nejsou na kandidátce ženy vůbec žádné - ani takové ty exhibiční kandidátky typu Jany Bobošíkové. Prostě nikdo. Čím to?
První, dejme tomu šovinistická hypotéza popsané skutečnosti nám říká, že české ženy prostě ještě nedospěly úrovně svých západoevropských protějšků. Že zde jednoduše není žen s politickými ambicemi, že české ženy raději drží vařečku nad dýmajícími hrnci a na politiku ještě nedozrály. Druhá, spíše feministická teorie říká, že ženy jsou ze své podstaty racionálnější a pragmatičtější než muži, protože jsou pudově mnohem lépe než muži vybaveny na plnění dlouhodobého úkolu - péče o mláďata. A že díky tomu české ženy s něčím tak bizarním, iracionálním a celkově vyšinutým, jako je česká politika, prostě nechtějí mít nic společného. Která varianta platí? Já jsem spíš pro tu feministickou...
