V Česku je 3542 mostů v žalostném až havarijním stavu. Kolik malérů se bude muset ještě přihodit, aby se s tím začalo něco dělat?
Nedávný pád pěší lávky (a čtyři zraněné osoby) u Trojského zámku v Praze po čase opět vyprovokoval debatu nad kvalitou tuzemských mostů, přemostění či lávek. Nejhorší na tom je skutečnost, že se vždycky musí nejprve stát nějaký malér, abychom si všichni uvědomili, že potenciální hrozba číhá opravdu na kdekoho. A to do slova a do písmene. Mostů, které jsou v České republice ve špatném stavu, je totiž neuvěřitelně mnoho. Podle České asociace konzultačních inženýrů se ve špatném až havarijním stavu nachází 3542 mostů. Zprávy o tom pravidelně dostávají poslanci, ministři a další dotčené instituce. Většina z nich ale tyto zprávy ani nečte a bez odezvy je hází do koše.
Podle prezidenta České asociace konzultačních inženýrů Martina Zuštíka, který na téma kvality mostů poskytl obsáhlý rozhovor serveru iDnes.cz, je „v současnosti v České republice 128 mostů v havarijním stavu, 847 ve velmi špatném stavu a 2567 ve špatném stavu. To dokládá neustále se zhoršující situaci.“ Podle něj je údržba infrastruktury včetně mostů zanedbávána již od roku 1948. „Havárie vodovodů, výbuchy plynových rozvodů a zřícení mostů jsou jen výrazné projevy dlouhodobého podceňování a zanedbávání údržby a jejího financování. Podfinancování údržby infrastruktury a takto vzniklý skrytý dluh se dá odhadovat na stovky miliard,“ vypočítává Zuštík.
Do nebe volající je však konstatování, že o stavu všech mostů jsou pravidelně informováni ministři, poslanci, hejtmani a další významní činitelé, kteří s tím mohou něco dělat, ale oni s tím nedělají vůbec nic. A pokud se v některých případech přece jen něco děje, vše se neúměrně protahuje kvůli různým obstrukcím a získávání razítek anebo se hledá nejúspornější cesta, která zpravidla přinese mizernou kvalitu.
Přitom investice do infrastruktury a její opravy vévodí slibům při takřka všech volbách. Ale čeští papaláši moc dobře vědí, že slibem zarmoutit nemohou a pak se dokážou vymluvit na všechno a všechny ostatní kolem. Jistě, ono se staví a buduje, ale s nůžkami v ruce u slavnostní pásky u nové stavby je efekt voličského PR násobně větší než při opravě mostíku kdesi mezi dvěma vesnicemi, kde dávají lišky dobrou noc.
Česká veřejnost je následně pak masírována cynismem, kdy se v případě maléru, odpovědným lidem stejně nic nestane. Lidé na vrcholu mocenské pyramidy se osobní odpovědnost přijmout zdráhají a podobné je to u stavebních firem. Tento nebývale brutální cynismus dokládá nedávný jiný nedávný případ, kdy novojičínský soud zprostil viny všech deset obžalovaných z obecného ohrožení kvůli železničnímu neštěstí ve Studénce z roku 2008 s tím, že se přesně neví, proč most spadl a neprokázalo se, že by skutek spáchali právě obžalovaní. Svatá prostoto. Takže za to asi může Fantomas, Rumburak nebo Čáryfuk, že...?
Přes tři a půl tisíce mizerných mostů po celé České republice je strašlivé číslo. Denně po nich jezdí stovky tisíc aut či miliony lidí. Oni nemají nejmenší tušení, že dopravní „veledíla“, přes která jedou, jim mohou ohrozit zdraví či život. Mocipáni nahoře jsou v klidu. Co se tedy ještě bude muset stát, aby se s tímto problémem začalo něco dělat? Kolik bude muset přijít obětí? Při pádu lávky v Tróji se zranili „jen“ čtyři lidé (i tak je to moc!), ale vezměme si, že by se na něm v inkriminovaném okamžiku mohla nacházet školka, maminky s kočárky a podobně. A to už potom ani nechci domýšlet ten konec... Proto papaláši všeho druhu, budíček! Vstávat a do práce!
