Karel Steigerwald: Diktátor Zeman? Ne, prezident jen nezodpovědně tlachá
Prezident Zeman už několikrát řekl, že každá vláda je plnohodnotná, jakmile ji jmenuje a že důvěru sněmovny k vládnutí nepotřebuje, když má důvěru prezidenta. Často to po něm někdo z politického světa opakuje. Je to prý tak v ústavě. Nic takového v ústavě není. Je to jen prezidentův nebezpečný výklad. Nebýt to v Čechách, kde se mu každý nakonec vysměje, mohl by to být první krok k diktatuře. Plnohodnotná je vláda s důvěrou. Ta jen jmenovaná musí o důvěru požádat sněmovnu. Když ji nedostane, vládnout nemůže, jde. To není těžké pochopit.
Jen v diktatuře dává důvěru k výkonné moci diktátor. A každý diktátor, který se zrodí z demokratických pořádků, jako první krok k diktatuře stahuje moc parlamentu schvalovat vládu do svých rukou. Nástrojem k tomu bývá teorie, že on, diktátor, vládne z vůle všeho lidu, což stvrzuje referendum. Ano či ne, smrtonosná otázka referend. Chcete zlo, nebo mě? (Ví to naši zastánci přímé demokracie?) V zastupitelské demokracii lidi volí své zastupitele a jen ti dávají výkonné moci právo vládnout, ne lid. To Zeman ví. Proč tedy tak nebezpečně ústavu překrucuje? Vždyť ani diktátoři tak upřímní nejsou a své plány vládnout sami zastírají „vůlí lidu“ a sněmovnou bezcharakterních kejvalů.
Říkat nahlas „já uděluji vládě právo vládnout“ je v demokracii důvodem k tomu, aby byl mocibažný ctižádostivec od moci odstaven, byť by se jen tak chvástal. Když ve starém Řecku někdo z mocných upadl v toto podezření, vyhnali ho z obce. Když to tvrdil nějaký opilec ze škarpy, nikdo si ho nevšímal. Zeman spojuje v sobě obé: tvrdí, že jako prezident dává moc vládě a zároveň ho za to nikdo z úřadu nevyžene. Tvrdí jako tvrdívají diktátoři, že zastupuje deset milionů lidí, ale kdyby dal diktátorský rozkaz, nikdo by ho neposlechl. Alespoň já tomu věřím a tohoto prezidenta považuji za originalitu, jaká se může zrodit jen ve vlasti Švejka. Ale vím také, že i Švejci se někdy mění v panovačné usurpátory. Pak už bývá obtížné jim moc z pazour vyrazit a stojí obvykle mnoho námahy a utrpení, než se to podaří. Když diktátoři padnou, všichni vrtí hlavou, jak mohli mít tito nabubřelí paňácové k smíchu nějakou moc? Pusťte si někdy ksicht a gesta Mussoliniho nebo Hitlera. To je bral někdo vážně? Jak obrovská slepota a pak hanba to tehdy posedla celé národy?
Dnes už to tak není. Miloš Zeman, jenž není diktátorem, bude zvolen prezidentem republiky podruhé. A to si každý sám zvaž.
