Základní nepodmíněný příjem: Hodování nikdy nekončí
Možná jste už také slyšeli o návrzích tzv. základního nepodmíněného příjmu (někdy též nazývaný jako univerzální základní příjem či občanský plat). O co zde vlastně jde? De facto se jedná o nový navrhovaný systém sociálního zabezpečení v podobě pravidelné peněžní dávky vyplácené ve stejné výši všem občanům.
A to bez jakýchkoli dalších podmínek, v čemž spočívá jeho kouzlo i nebezpečí. Občanský plat by dostal zkrátka a dobře každý, chudý i bohatý, pán či kmán, muž i žena, pracant (pardon dnes se říká workoholik) nebo lenoch.
Jinak vyjádřeno, základní nepodmíněný příjem je nový ekonomický plán, který každému občanovi přiznává určitou pravidelnou částku peněz bez ohledu na to, zda pracuje, anebo nikoli. Jako takový by občanský plat prý, tedy alespoň dle nových vizionářů, mohl potenciálně zcela nahradit současný složitý a drahý systém sociálního zabezpečení.
V tom se spatřuje jeho hlavní výhoda, dále pak má zabránit vyloučení některých lidí ze společnosti. To se jistě hezky čte. Někdo si řekne, proč se zde pan komentátor zaobírá nějakými okrajovými teoriemi, nicméně nejde zas až tak o zcela marginální ideový proud. Možná nevíte, že v Evropské unii a Evropské komisi už přes dva roky probíhá debata na téma základního nepodmíněného příjmu. Je to jeden z bodů iniciativy, kterou zahájil lucemburský politik a právník nyní zastávající funkci předsedy Evropské komise Jean-Claude Juncker pod názvem Evropský pilíř sociálních práv. A jak je někde angažovaný tento Lucemburčan, nemožno nad věcí jen tak mávnout paží.
O zavedení občanského příjmu v zemích EU usiluje mj. i Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV). EHSV chce za podpory univerzálního základního příjmu zápolit s chudobou, sociální nespravedlností a vyloučením, EHSV již proto opakovaně vyzval Evropskou komisi, aby „prozkoumala možnosti financování evropského minimálního příjmu a zřízení odpovídajícího evropského fondu“. Takže se máme na co těšit.
I méně bystrého čtenáře napadne – a kdo to všechno, pro pět ran do bruselské hranolky, zaplatí? (Malá odbočka, autor zde naráží na skutečnost, že Belgičané a Bruselané se rádi chlubí, že vynalezli jako první na světě populární bramborové hranolky).
Pokud by byl citovaný občanský plat „pouze“ tisíc pět set eur, což je mimochodem např. pro Němce či Belgičana z vyšší nižší třídy zcela neatraktivní suma, tak by to stálo více než 450 miliard (ne milionů) eur! Obrovská pálka! (Zvolal by patrně teenager se zájmem o ekonomii.) Takže pokud by koncept občanského platu někdy v budoucnu uspěl, byl by to obrovský zářez nejen do rozpočtu EU, ale i všech členských států.
Kde spatřuji hlavní nevýhody vedle neuvěřitelné ekonomické náročnosti předmětného návrhu?
Přijde mi obrovsky filozoficky sporné platit někomu za to, že nechce (nikoliv nemůže) pracovat. Někdo z akademických rozumbradů možná namítne příklad nějaké mini komunity ve Skandinávii či USA, kde to krátkodobě fungovalo či jakž takž funguje. Nicméně pro půlmiliardovou EU by to byla nesporně cesta do pekel, a to nejen ekonomicky.
Další aspekt – již dnes je velký problém najít lidi na mizernější nebo méně placenou práci. Po zavedení nepodmíněného občanského příjmu by se to stalo takřka nemožným. Nebo si myslíte, že by někdo šel dělat třeba popeláře nebo uklízečku, jelikož by se doma nudil? Anebo naopak by se zmíněným popelářům musel začít vyplácet mnohonásobně vyšší plat, např. na úrovni soudcovského, aby reálně přilákal zaměstnance, nicméně to by vedlo k vyšším nákladům, což by se následně odrazilo na potřebě zvýšení cen těchto služeb, což by pak následně vedlo k tlaku na zvýšení občanského platu a následnému roztočení inflační spirály.
A ještě jeden aspekt – pokud by došlo k zrušení všech ostatních sociálních dávek, čemuž stejně nevěřím, jaká by to byla spravedlnost, pakliže by např. nevidomí občané či vozíčkáři dostávali stejně peněz jako zdraví pětadvacátníci?
Závěr
Ekonomická náročnost systému nepodmíněného občanského platu by vedla mj. k nutnosti zvednout odvody zbylým pracujícím, kteří by tím pádem byli ještě více demotivováni chodit do práce a něco v ní dělat. Naopak lidé nepracující by nebyli nijak motivováni pracovat, příjem by měli tak jako tak.
Univerzální základní příjem je určitě hezké téma na konference a do diplomek, nicméně jeho zavedení do praxe bych se, řečeno gentlemansky, velice obával.
Skutečnost, že by lidé pracovali jen tak pro radost, je jedna z utopií, která by Evropě mohla přivodit opravdový ekonomický infarkt.
Autor je právník a publicista
