Ekonom Vladimír Pikora: Teror v Praze
Už jste viděli hru Ferdinanda von Schirach nazvanou Teror? Hraje se například v Praze v divadle ABC. Ne, tohle není recenze. Tohle je povídání o tom, jak v naší společnosti existuje neviditelná čára dělící dva světy. Ale popořádku. Právě hra Teror totiž tyhle dva světy krásně ukazuje.
Autorovi se podařilo, co chtěl. Vyvolává milion otázek a otazníků. A nebylo by od věci, kdyby si nad nimi hlavu lámala celá Evropa. Jsou více než aktuální a nikdo před nimi neuteče.
Hra se odehrává v soudní síni, kde státní žalobkyně požaduje doživotní trest pro německého vojenského pilota, který úmyslně sestřelil dopravní letadlo s více než 160 lidmi na palubě. Důvodem jeho jednání bylo ovšem to, že letadlo bylo uneseno teroristou, který s ním mířil na vyprodanou mnichovskou Allianz arénu, kde bylo právě 70 tisíc lidi. Jinými slovy, pilot obětoval 164 nevinných životů, aby zachránil 70 tisíc nevinných životů.
Na první nástřel nejspíš každý chápe, že pilot volil menší zlo. V tuto chvíli má asi každý jasno o tom, zda je pilot vinen, nebo nevinen. Hra se ovšem komplikuje.
Vzápětí se totiž ukáže, že v roce 2006 Spolkový ústavní soud rozhodl, že není možné, aby německý stát vyvažoval život životem. A že tedy když terorista unese letadlo s civilisty, nesmí být sestřeleno, protože stát musí lidský život chránit, ne ho obětovat pro jiné. Pilot tedy zákon porušil. Státní žalobkyně to ve hře přirovnává k situaci, že v nemocnici je několik lidí, kteří čekají na transplantaci orgánu, bez nějž zahynou. Pak přijde do nemocnice zdravý člověk. Ale není možné tohoto zdravého člověka zabít, vzít mu orgány, transplantovat je a prohlásit, že jeho smrt jednoho zachránila čtyři jiné. A už to přestává být tak průzračné.
Dalším zásadním argumentem u soudu ve hře je, že existují důkazy, že cestující se snažili s teroristou bojovat a možná by ho přemohli. Možná by nakonec nebylo nutné letadlo sestřelit. Možná by normálně přistálo, kdyby dostalo víc času.
Protistrana zase na oplátku popisuje, jak pilot stíhačky letěl vedle dopravního letadla a výstražnou střelbou se ho snažil přimět ke změně letu. To ovšem nereagovalo a pilot stíhačky mohl jen sledovat, jak narazí do Allianz arény. V poslední chvíli proto vystřelil raketu vzduch-vzduch.
A tak argument střídá argument. A najednou už nic není tak jasné jako na začátku. Když si vyslechnete závěrečnou řeč žalobce, řeknete si, že má pravdu. Když vyslechnete obhájce, řeknete si, že má taky pravdu. Ačkoli se zpočátku může zdát, že případ je docela jasný a pilot má být nevinen, nakonec zjistíte, že to je nekonečně těžké rozhodování.
Hra je zajímavá v tom, že její závěr záleží na rozhodnutí diváků. Diváci vstupují do hry tím, že hlasují. Oni jsou porotci a oni nakonec rozhodnou, jestli půjde pilot na doživotí do vězení jako vrah, nebo bude osvobozen. (Drobná kulturní vsuvka: Chodím do divadla pravidelně alespoň jednou týdně, ale taková interaktivnost je vzácná. Po vzoru průmysl 4.0 bych to označil za divadlo 4.0.) Moderní technologie rychle sečte hlasy a hra se dohraje podle diváků. No a teprve teď začíná to zajímavé.
Hra se hraje po celém světě a na webových stránkách terror.theater můžete zjistit, jak na stejnou hru, tedy stejný podnět, reagují lidé na různých místech světa. Řekne nám to o naší civilizace možná víc, než semestr vysokoškolských přednášek.
Hru už vidělo přes 400 tisíc lidí v 71 divadlech 15 zemí. Data ukazují, že 61,5 % diváků po celém světě říká, že pilot je nevinný. Nicméně rozdíly jsou propastné. V Tokiu si to myslí jen 33,8 % diváků – tam by pilota odsoudili. Naopak v Bazileji je to 79 % diváků. Ovšem pozor, při pohledu na mapu se ukazuje, jak jsme ve střední Evropě jiní než v západní Evropě, natož v Asii. Ve střední Evropě byl pilot omilostněn vždy. Procenta byla různá, ale většina diváků byla vždy na straně pilota.
V Německu, Rakousku, Dánsku a Nizozemsku to tak ale nebylo. V průměru sice lidé hlasovali pro osvobození, nicméně několikrát se v divadle sešel takový tribunál, že pilot byl shledán vinným. V Japonsku a Číně je pilot vinen dokonce vždy.
A blíž k nám? V Brně je 74,4 % diváků názoru, že je pilot nevinen. V Praze to je 73,8 %, v Katowicích 77,3 %, v Budapešti 62,5 % a v Londýně 61,6 %. V Ingolstadtu už ale jen 49,3 %.
Čím dál víc se tak zdá, že střední Evropa je nyní bližší Británii než Německu. My se s větší částí západní Evropy pomalu mentálně rozcházíme. Tím, že jsme blízcí Británii a Švýcarsku, ovšem nemůžeme být napadnuti, že jsme „málo evropští“, jak by mohla tvrdit pražská kavárna. Jen prostě slepě nenásledujeme zákon, o kterém jsme přesvědčeni, že je špatný. Vidíte analogii k Brexitu a tomu, že v ČR je EU nejmíň oblíbená ze všech členských zemí?
Celé tohle dilema ukazuje, jak je právo komplikované a že není jen o slepém úřednickém výkladu slov zákona. Tento týden jsme slyšeli zajímavý verdikt ústavního soudu o EET. Možná nás brzo čeká zajímavý verdikt ohledně prezidentských voleb a podpisů poslanců a senátorů. Vlastně to jen ukazuje, jak jsou zákony špatně psané a jak je špatně, že jich máme tolik. Zákon je na vše, a tak člověk přestává používat vlastní rozum.
Má to ovšem ještě další rozměr. A to velmi praktický. Pokud řekneme, že je pilot vinen, vlastně říkáme, aby se Evropa vzdala před teroristy. Oni použijí to nejhorší, co mohou, aby nám ublížili, a my musíme jen přihlížet, protože jsme humanisté. A když se nebudeme bránit, zničí nás. Vlastně jako bychom už válku o budoucnost prohráli. Teroristé chtějí Evropě ublížit a kvůli našemu humanismu se jim to daří.
Přitom je to humanismus trochu falešný, spíš jen berlička. Podívejme se na letiště. V zájmu humanismu jsme se připravili o bezpečnost a v zájmu humanismu jsme se bez boje připravili o svobodu a důstojnost. Když chcete letět, musíte projít rámem, sundat boty a minule jsem šel v Londýně za plentou do spodního prádla.
Často slyším, že imigranti a teroristé tu nejsou. Tak proč máme po Praze betonové zátarasy, aby se u nás nestalo to co vloni v Berlíně? Proč když jdete na Pražský hrad, musíte stát hodinu ve frontě a podrobit se podobné proceduře jako na letišti? Opět ze strachu teroristického útoku, tentokrát na prezidenta.
To je to, co terorista chtěl. Už nás dostal. Ještě nevylezl z domu a Evropa se už třese. Přitom účinek těchto opatření je diskutabilní. Kdyby si vzal náklaďák plný trhaviny a rozjel se od Ministerstva zahraničí k Matyášově bráně, cestou přejede několik set lidí čekajících na bezpečnostní kontrolu. Je to jen buzerace slušných lidí a odrazení turistů, aby nešli na Hrad.
Stejné to je se zákazem držení zbraní. Mnoho lidí si myslí, že bude lépe, když nebudeme mít právo držet zbraně, protože zbraně zabíjejí. Ze strachu si tedy vezmeme svobodu. To je pro útočníka ideální situace. Chce zabíjet a bude úspěšný. Nastanou jatka, protože se mu nikdo nebude schopen bránit. Zato když lidé budou smět nosit zbraně, pravděpodobně ho někdo brzo zastřelí a zemře jen hrstka lidí.
Jen aby nebylo mýlky, k čemu bych se přiklonil já: Pro mě byl pilot nevinen už proto, že smyslem trestu je zabránit opakování špatného chování, případně ukázat společnosti, co je netolerovatelné. V tomto případě ale není, jakému opakování bránit. Nikomu trestem nepomůžeme. Pilot jednal v dobré víře, že pomáhá společnosti, nezabíjel z požitku či prospěchu. A pokud by byl pilot odsouzen, jen to motivuje další teroristy, kteří vědí, že budou v útoku úspěšní, protože se jim nikdo nepostaví. S teroristy se totiž nevyjednává, ale bojuje.
