Proč možná v lednu poprvé v životě nepůjdu volit
Vždy jsem se dost štítil lidí, kteří nechodí volit, kteří nechávají čestnou povinnost občana demokratického státu ležet ladem. Naše politika se ovšem dostala do takové personální krize, že pokud mám učinit zadost svému svědomí, tak může snadno nastat situace, kdy nepůjdu k druhému kolu prezidentských voleb.
Vždycky jsem chodil volit – za bolševika, protože se to muselo a kontrolovalo, i když to bylo úplně jedno. Neměl jsem dost odvahy s tou fraškou, hrou na volby, poslat soudruhy tam, kam patří. A pak přišla revoluce a já začal chodit volit nadšeně, protože si myslím, že je to správné. A že člověk, který nebyl volit, nemá právo nadávat na vládu (potažmo poslance, senátory a prezidenty), protože neudělal nic pro to, aby se k vládě dostali lidé, kterým věří. Nebyl totiž volit, nechal svůj podíl na rozhodování o chodu společnosti ležet ladem.
Přesto jsem momentálně v situaci, kdy jsem pevně rozhodnutý v určité konstelaci kandidátů nejít hlasovat při druhém kole voleb. Hodně to souvisí s mým postojem k účasti na zlu – byť je staromódní a rozhodně není pragmatický. Jsem vychován v režimu, kdy se lidé hojně ujímali bolševických funkcí a postů s tím, že říkali, že kdyby to nevzali oni, normalizační oportunisté, tak by místo nich přišel někdo horší než oni, nějakej stalinistickej sekerník. A dobře proto vím, že takový přístup vede jen ke zlu, jen k tomu, že se rozrušují meze přijatelného, a že je to nejlepší cesta do pekla a hloubš. Myslím si totiž, že člověk nemá – když jsou tak nastavené podmínky – dát hlas menšímu zlu, aby se vlády neujalo zlo jiné a větší. V takové situaci se prostě soutěže dvou zel nemá účastnit a jít místo voleb třeba na houby. V případě lednových prezidentských spíše na lyže, ale to je jedno – hlavní je neházet hlasy kandidátům, které sám považuji za špatné.
Nadcházející prezidentské volby ale bohužel nabízejí jednu možnost, že mezi sebou budou soupeřit dva nepřijatelní kandidáti. A tak, když budou v druhém kole soutěžit oni dva, tak místo voleb půjdu do Náprstkova muzea. Vysvětlím – za své politické postoje a preference se nestydím a nemám důvod je skrývat. Takže v prvním kole budu volit Topolánka, protože je to podle mého soudu jediná kandidující politická osobnost – kromě pro mne zcela nepřijatelného Zemana samozřejmě. A je možné – alespoň podle počtu billboardů u silnici to tak odhaduji – že vyhraje Zeman, který vlastně žádnou kampaň nedělá, už v prvním kole. Pak není co řešit.
Pokud však druhé kolo bude, můžou nastat v zásadě jen tři konstelace. První a druhá varianta – kdyby proti Zemanovi stáli Drahoš nebo Topolánek – budu samozřejmě volit proti Zemanovi. Ale pokud bude stát proti sobě v druhém kole Zeman s Horáčkem, vyjádřím svůj občanský postoj neúčastí.
Podobně bych se choval před pěti lety, kdyby do druhého kola postoupily paní Bobošíková a Fischerová. Ale představa, že bude i nadále prezidentem zlý a sprostý stařec plný nenávisti je pro mne stejně nepřijatelná, jako že by do úřadu nastoupil člověk, který si kampaň zaplatil z peněz vydělaných na sázkách. Nejsem pro zákaz hazardu, ani sázek, ani kokainu, ale vidím tyhle činnosti v jedné úrovni. A kremlofilní Kundotam i agresivně nekonfliktní sázkařský boss jsou pro mne v prezidentském úřadě stejně nepřijatelní. Tak se holt půjde do muzea.
