Kdyby Babiš dodržoval a prosazoval to, co sám říkal, už by byl v politickém propadlišti
Vášnivá debata kolem zneužitých dotací na farmu Čapí hnízdo, kterou doprovází mlžení kolem zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), zastírá jednu zásadní věc. Kdyby byl nějaký politik jinde v Evropě vydán parlamentem k trestnímu stíhání a kdyby čelil takovým podezřením jako Andrej Babiš, nestal by se premiérem a v politice by se musel stáhnout do ústraní. Proč se u nás nic podobného neděje?
Na Západě se odchází z prestižních politických míst i za daleko menší prohřešky, než jaké se mohou týkat Andreje Babiše. Někdy stačí k dobrovolnému či vynucenému odchodu pouhé podezření.
Je přitom úplně jedno, zda premiér České republiky všechny kauzy označuje za „kampaň“ nebo „účelovku“. Dokonce ani nejde o to, jestli je skutečně podle zákona vinen. O tom může rozhodnout jenom soud, my na to můžeme mít pouhý názor. Jde o princip.
Kdyby byl Babiš vydán v jiné demokratické zemi parlamentem ke stíhání a policie po nových volbách svoji žádost opakovala, tak by se téměř stoprocentně předsedou vlády nestal. V takovém případě by tvrdě zapracoval stranický mechanismus. Jenže hnutí ANO 2011 není normální politická strana, ale účelové sdružení, které si k pořízení moci Babiš vytvořil. Vzniklo z jeho peněz, je financováno z jeho peněz a bez jeho posvěcení se v něm nikdo nemůže prosadit. Pak ale těžko můžeme hovořit o demokratickém rozhodování.
Navíc Andrej Babiš i v tomto případě lže. Když nastupoval do politiky, neustále hovořil o tom, jak všichni „kradnú“ a že on by ve svém hnutí podobné lidi nesnesl.
Hnutí ANO k tomu přijalo takzvaný „morální kodex“, ve kterém se psalo: „V případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě, reprezentant nebude využívat poslaneckou/senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání. Jedinou výjimku v tomto ohledu tvoří případné stíhání za politické projevy pronesené na půdě Parlamentu ČR.“ Za takových okolností podobný člověk mohl zůstat ale členem hnutí, aby se před soudem mohl očistit.
Jenže počátkem března minulého roku ANO 2011 toto ustanovení změnilo. Zcela jistě ne náhodou, protože se tak stalo, když začala kauza Čapí hnízdo sílit. Dnes by se měli jeho poslanci sami vydat pouze v případě „pokud by prohřešek spáchali v souvislosti s výkonem veřejné funkce“.
Kodex hnutí ve svém bodu číslo 4 také zapovídal střet zájmů. Jenže v něm kdysi Andrej Babiš jako ministr financí a současně vlastník holdingu Agrofert byl až do začátku roku 2017.
Účelovka? Kampaň? Kdeže. Kdyby Babiš postupoval podle toho, co sám tvrdil a co sám prosazoval, když před lety rozpoutal své údajné tažení proti korupci, byl by dávno sám v politickém propadlišti. Dnes se kroutí jako had.
