Chceme za volantem autobusů místo řidičů cvičené opice, kterým jako odměna postačí trs banánů?
Řidiči linkových autobusů v regionech mohou prozatím vydechnout. Premiér Andrej Babiš ve čtvrtek sice prohlásil, že by chtěl zrušit nařízení zvyšující jejich minimální mzdy z dob svého předchůdce Bohuslava Sobotky, ale v pátek ráno hned vzal svá slova zpět. Předseda vlády má sice pravdu v tom, že tu vláda či přímo její šéf není od toho, aby určovali mzdu u soukromých dopravců, ale situace v tomto odvětví byla dlouhodobě tak špatná, že k nějakému zásahu ve prospěch řidičů v minulosti zkrátka dojít muselo.
Známý zpěvák Ladislav Vodička se v 70. letech minulého století proslavil skladbou „Řidič, ten tvrdej chleba má“. Dodnes zní z rádií a našinci se nad jejím textem usmívají. Pokud však posluchač poslouchá pozorně a občas i autobusem jede, uvědomí si, že to skutečně není legrace a že opravdu práce řidiče je hodně tvrdým chlebem. Řidič autobusu nemá na triku jen včasný příjezd a odjezd, ale i technickou bezzávadnost dopravního přepravku a především desítky životů pasažérů, které denně vozí. To je obrovská zodpovědnost, kterou si mnohdy lidé uvědomí, až když se stane malér.
Vedle toho musíme brát i pracovní dobu v méně konformním čase a prostředí, protože řada lidí potřebuje cestovat brzo ráno či pozdě večer, v lijáku, bouřce, ale i v mlze, vánici či třicetistupňovém horku. Čas od času řidiči vozí pasažéry nevábného zevnějšího pachu či vůně, pod vlivem alkoholu, osoby agresivní a tak dále. Čas strávený v práci je u řidičů také vyšší než u ostatních zaměstnanců. Mezi jednotlivými spoji řidiči čekají na konečné či na místech, kde ani není záchod nebo kde se nemohou dojít ani občerstvit. Navíc tento čas ve většině případů nemají ani placený.
Mzda, kterou za to ještě donedávna dostávali, byla směšná. Minimální mzda činila 71,60 korun na hodinu, která byla nařízením vlády zvýšena na 98,10 korun. Samozřejmě, že po Česku existují lokální dopravní podniky, které platily více, ale z médií je známa řada případů podniků, které nedaly řidičům ani o desetník víc, než musely. A na nařízení vlády pak reagovaly tím, že řidičům sice přidaly v základním tarifu, ale sebraly jim z jiné složky, takže řidiči si stejně moc nepolepšili. A teď si vezměme, co by následovalo, kdyby vláda skutečně staré nařízení zrušila. Pokud by původní nárůst mezd řidičům nedorovnaly kraje, čekal by je bez milosti pokles platů.
Jistě, je pravda, že nikdo řidiče vykonávat jejich práci nenutí. Vždycky se mohou sebrat a jít pracovat jinam. Vyvstává tu pak ale otázka, koho na jejich místo. Kdo bude jezdit místo nich. Lidé fungující dopravu potřebují. Současní šoféři bývají vesměs zkušení řidiči (mladí se moc nehrnou či o tuto práci nestojí), kteří mají za volantem najety miliony kilometrů. Jsou spolehliví a svoji práci už mají pořádně omakanou. Ale za ni by měli dostat i adekvátně zaplaceno. Vždyť vozí lidi! Když tady firmy či přechytralí ekonomové varují před rychlým růstem platů a slibují, že lidi brzy vytlačí i roboti, platí to i pro autobusy? Anebo v rámci redukce nákladů posadíme za volanty šimpanze a další opice, kterým bude stačit jednou za měsíc podrbat za uchem a dát jim místo peněz trs banánů?
Když kraje vypisují soutěže na zajištění dopravy, snaží se vysoutěžit co nejnižší cenu. Lidé jim za to zatleskají. Neuvědomují si však to, že svým potleskem přitahují smyčku řidičům, kteří vykonávají vysoce zodpovědnou práci, ale úrovní svých platů jsou degradováni. Když jde o peníze a výplatu, každý vždy myslí především jen na svůj prospěch a na ostatní by vzal nejraději hůl. Možná by ale neškodilo čas od času se vcítit i do situace jiných, kteří dosud „drželi hubu a krok“ a odměnou za to jim byl holý zadek. Anebo si snad myslíte, že současný hrubý plat (se všemi minibonusy a přídavky) v rozmezí 22 až 25 tisíc korun za 200 hodin, ale s každodenní OBROVSKOU zodpovědností je opravdu nějaké velké terno?
