Feministky, Dunkerk, ČT a blbý kecy v čase #MeToo
V pořadu Události v kultuře na ČT, věnovaném americkým cenám zahraničních kritiků Zlaté glóby, jsem na úvod řekla, že se mi líbil válečný film Dunkerk, protože se v něm „neřeší ženská otázka“. Okamžitě se strhla kritika.
„Česká televize jako veřejnoprávní médium dlouhodobě selhává v nastolování jakékoli zásadní společenské a politické agendy,“ napsala k nahrávce rozhovoru na Facebook Marcela Linková, vedoucí Národního kontaktního centra – gender a věda v rámci oddělení Gender a sociologie Sociologického ústavu Akademie věd ČR. To rozpoutalo plamennou diskusi o tom (když to zkrátím), že nemám mít blbý kecy o Dunkerku, protože „i vtipy je potřeba dělat s určitým vkusem a uvážením“, namátkou napsala další z diskutujících.
Zlaté glóby
Nepomohlo, že zbylých 99,9 procenta rozhovoru jsme s moderátorkou rozebíraly nový, vítězný snímek Martina McDonagha Tři billboardy kousek za Ebbingem, převratný v tom, že přivádí na plátno starší ženskou hrdinku, která se po násilné smrti dcery sama a aktivně postaví proti systému – Frances McDormandová byla na gala večeru Zlatých glóbů oceněna jako nejlepší herečka. A samozřejmě jsme mluvily i o převratném projevu Oprah Winfreyové, o níž doufám, že bude v roce 2020 kandidovat na prezidentku Spojených států. A taky o #MeToo: ten ceremoniál Zlatých glóbů byl, jak víme, zásadní a hodně politický, píšu o tomto dění v USA už od začátku října, kdy vypukla Weinsteinova aféra. Ale copak se nesmí vtipkovat?
Se svými kritičkami na webu přitom naprosto souhlasím. Otevřená, soustavnější debata o genderové problematice v České republice téměř neexistuje, zůstává skrytá v bezpečí akademické půdy, na sociálních sítích nebo v nemainstreamových médiích. Proto je taky tak neúčinná, nikam se neposunuje, nevyvíjí a zatím nemá výraznější výsledky. Je alarmující, že veřejnoprávní televize nemá ani jeden dlouhodobě udržitelný, diskusní pořad o ženách a pro ženy; ač tady takové pokusy byly, a ne jednou (za všechny Ženský hlas); všechny zemřely na nízkou sledovanost.
Facebook s 30 lajky
Jenže: pokud se taková diskuse má zahájit – a děje se tak, což je bezvadné –, musí se zahájit přátelsky, neagresívně, nápaditě, po mandelovsku. Budeme-li pokračovat superkritickým stylem amerických feministek ze 60. let, jež považovaly každého člověka, který s nimi nedemonstruje na ulici, za nepřítele, budeme zůstávat jen na Facebooku se třiceti lajky.
Takže: jsem šťastná, že se genderová problematika konečně dere z akademické půdy a on-line debat do širšího povědomí. A pyšná, že mě ČT pozvala na rozhovor o Zlatých glóbech, #MeToo a #TimesUp — a že jsem k tomu možná blbým, ale přesto vtipem o Dunkerku, film o evakuaci obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží francouzského Dunkerku v roce 1940, který „neřeší ženskou otázku“, přispěla.
Navíc Dunkerk se mi opravdu líbil. Nebojím se to říct.
