Sněmovna za dva měsíce schválila jediný zákon. Nic lepšího si od parlamentu nemůžeme přát
Češi a Moravané jsou zpravidla věčně naštvaní, alespoň co se politiky týče. Slovy klasika někdo je z posledních veřejných událostí roztrpčen více a jiný ještě více. Ale nejde samozřejmě o nic nového, nota bene kdo nadával za Husáka, nadává i za Zemana a patrně bude láteřit i za Drahoše.
Z posledního „krizového“ vývoje připomeňme, že menšinový kabinet Andreje Babiše (hnutí ANO) ve středu ráno schválil demisi. Babišův vládní tým v úterý nezískal důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jak známo, Babišův kabinet bude Česku vládnout až do doby, než bude jmenována nová vláda.
Nicméně jako liberálního právníka mne v posledním čase ve veřejném prostoru zaujala, a nebojím se to říct otevřeně, i potěšila jiná věc. Na první pohled skrytá.
Sněmovna za zhruba 60 dní své existence schválila pouze jeden jediný zákon! A to zákon o státním rozpočtu, který de facto schválit musela. Čtenář si řekne, oni tam „nemakají“ a ten vypečený moravský komentátor z toho má snad i radost. Avšak chyba lávky.
Konec legislativní smrště
Neznám pro právo a společnost nic zhoubnějšího, než jsou věčné změny zákonů a podzákonných předpisů. A že jsme si jich za posledních 27 let užili. Páni politici, jak v tom „legislativním zmatku“ máme pracovat a žít? Ti ze čtenářů, kteří podnikají, jistě dodají, jak se v té legislativní vánici složitě a náročně podniká.
Určitě nejsem první z právníků, kdo na ni upozorňuje a upozorňoval. Kupříkladu vlivný soudce a předseda Nejvyššího správního soudu ČR Josef Baxa kdysi trefně konstatoval: „V neutuchající ‚legislativní smršti‘ způsobující neuvěřitelnou nepřehlednost, nesrozumitelnost a nekonzistentnost právního řádu není divu, že nedodržování zákona není mnohdy promyšlenou snahou porušovat pravidla, nýbrž spíše rezignací na jejich rozpoznání a orientaci v nich.“
Jako vysokoškolský právní pedagog nemám větší profesní tužby, než aby se generace budoucích studentů setkávaly s pojmem „legislativní smršť“ výhradně v kurzech právních dějin, a nikoliv v rámci výuky aktuálního práva. Samozřejmě toto mé přání platí i pro všechny ostatní adresáty působení právních norem, kterými jsme z povahy věci my všichni.
Proto se autor tohoto komentáře tak raduje nad aktuální minimalistickou činností našeho zákonodárného sboru. Byť zde jde spíše o nezamýšlený důsledek. Taktéž si je autor vědom, že jde o dočasný stav, legislativní kola se patrně brzy zase roztočí na plné obrátky. Bohužel.
Stručné přání na závěr
Kéž dolní komoře našeho parlamentu vydrží výše zmíněný „legislativní minimalismus“, ať již je způsoben čímkoliv, co nejdéle.
Less is more. Volám, s kosteleckou uzeninou v ústech, páni poslanci, ještě chvíli, prosím, NEMAKEJTE.
Autor je právník a VŠ pedagog.
